Obsah

Paleoekologie

Paleoekologie studuje vztah mezi organizmy a jejich prostředím v geologické minulosti. To, zda je určité prostředí pro život konkrétního organizmu vhodné nebo méně vhodné, je určeno tzv. ekologickými faktory.

Ekologické faktory

Ekologické faktory můžeme rozdělit na:

BIOTICKÉ
ABIOTICKÉ

Biotické ekologické faktory

Jsou to vztahy mezi jednotlivými populacemi organizmů např.:

PARAZITISMUS (je vztah dvou organizmů, z něhož jeden organismus (parazit) má zisk a druhý na něj doplácí)
PREDACE (kořistění - dravý způsob života, při němž živočich (predátor) aktivně vyhledává a loví kořist pro potravu)
MUTUALISMUS (soužití dvou na sobě životně závislých populací nebo organismů)
KOMENZALISMUS (soužití výhodné pro jednu populaci)
NEUTRALISMUS (soužití dvou populací, které se nijak neovlivňují)

Abiotické ekologické faktory

K významným abiotickým ekologickým faktorům patří např. teplota a prosvětlení vody. Podle prosvětlení (prostupnosti světla vodou) se vodní prostředí obecně dělí na svrchní fotickou zónu a spodní afotickou zónu. Spodní hranice fotické zóny je silně závislá na čistotě vody a většinou je to do 200 m hloubky. Hojný výskyt bentických fotosyntetizujících organizmů (mnohobuněčné řasy s karbonátovým skeletem) je však omezen hloubkou jen okolo 40 - 50 m (účinné prosvětlení). K dalším ekologickým činitelům patří pohyb vody, zakalení, chemické složení vody, slanost, hloubka vody atd.

Pro zjišťování paleoekologických údajů používáme především metody vyplývající z principu aktualizmu. Jde zvláště o srovnávání se způsobem života dnešních skupin organizmů, srovnávací anatomii a fyziologii a funkční morfologii, které vycházejí ze způsobu života dnešních příbuzných skupin, z podobnosti morfologie a fyziologie orgánů fosilních a dnešních organizmů, popřípadně funkcí těchto orgánů indikujících podobný způsob života. Přímé srovnávání ekologických poměrů dnešních organizmů a organizmů z geologické minulosti je však omezeno platností principu aktualismu a s přibývajícím geologickým stářím fosílií je zatíženo stále větší chybou. Způsob života fosilních organizmů lze nepřímo zjistit také podle výskytu a zachování jejich zbytků v sedimentu.

Zdroje

BÁBEK, Ondřej (2005): Historická geologie. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 80s.

Obrázky

Obr. 1: Archiv autora.
Obr. 2: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosiln%C3%AD_palivo#mediaviewer/File:Steinkohle_aus_dem_Bergbau.jpg.
Obr. 3: Mark A. Wilson. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fosilie#mediaviewer/File:Isocrinus_nicoleti_Encrinite_Mt_Carmel.jpg.

Bloky lekce5

Z fosilního záznamu poznáváme kromě biologických dějin života na Zemi také klimatickou historii naší planety. V horninách a jejich fosíliích lze vystopovat projevy klimatických podmínek, které v dané oblasti dříve panovaly. Např. určité druhy korálových živočichů potřebují k životu teplé mělké vody, naopak jistým druhům kvetoucích rostlin se daří pouze v chladnějším a sušším podnebí. Klimatické podmínky však nelze stanovit jen na základě jediného typu fosílií. V úvahu je potřeba vzít všechny fosilní formy života.

Obr. 1: Fosilní korál

Koráloví živočichové jsou poměrně hodně citliví na změny. Slouží nám jako velmi přesný indikátor proměn podnebí a mořského prostředí.

Fosilní paliva

Všechna fosilní paliva obsahují uhlík a vznikla přeměnou zbytků organické hmoty v důsledku geologických pochodů. Patří mězi ně především uhlí, ropa a zemní plyn. Z fosilních paliv pochází kolem 90% veškeré energie, spotřebované v průmyslově rozvinutých zemích. Naše závislost na nich vyvolává problémy: vyčerpání zdrojů a znečištění. Obojí může mít následky na budoucnost lidstva i dalších forem života na Zemi.

Obr. 2: Černé uhlí

1) Co studuje paleoekologie?

2) Jak můžeme rozdělit ekologické faktory?

3) Uveďte biotické ekologické faktory.

4) Uveďte příklady abiotických ekologických faktorů.