Litosféra a astenosféra

Desková tektonika vychází z rozdělení vnějších zemských obalů na dvě odlišné vrstvy:

• ASTENOSFÉRU

• LITOSFÉRU

Astenosféra

Astenosféra je plastický obal Země, který umožňuje pohyb litosférických desek. Bez existence astenosféry by se desky nemohly pohybovat, a tak by nebyla možná obnova zemské kůry. Někdy se hovoří o oslabené vrstvě Země. Astenosféra se nachází ve svrchním plášti pod litosférou mezi 80 a 220 kilometrem (jiné zdroje uvádí 100 až 200 kilometrů). Na základě vyhodnocení šíření P - vln a S - vln bylo zjištěno, že se jedná o částečně natavené horniny, protože v ní dochází k výraznému snížení rychlostí seismických vln. Má o trochu větší hustotu než litosféra desky - její hustota je odhadována na 3,6 g.cm⁻³. Oproti litosféře má ale sníženou viskozitu. Teplota astenosféry je odhadována na 1400 °C.

Obr. 1: Astenosféra a litosféra

Litosféra

Litosféra je kamenný obal Země tvořený zemskou kůrou a nejsvrchnějšími vrstvami zemského pláště. Její tloušťka se pohybuje obvykle v rozpětí 30 - 100 km a je vyšší pod kontinenty (kontinentální litosféra) a nižší pod oceány (oceánská litosféra). Extrémní hodnoty tloušťky představují zhruba 2 km, kterých dosahuje pod středooceánskými rifty, a 150 km, kterých dosahuje pod masívy horstev na kontinentech. Skládá se ze 8 velkých desek a asi 15 menších. Litosféra nepředstavuje kompaktní obal, je rozčleněna na mohutné bloky - litosférické desky, které „plavou“ na astenosféře. Rozlišujeme litosférické desky oceánské a pevninské, které se navzájem k sobě neustále pohybují a tak přeměňují tvář planety Země. Jejich vzájemné pohyby jsou relativní a proto se jejich absolutní pohyb vztahuje vzhledem k osám Země anebo k horkým skvrnám (hot spots).

• To, že se litosférické desky pohybují, můžeme pozorovat pomocí:

  • geodetických měření

  • magnetických anomálií tzv. paleomagnetismus

  • opsaných kružnic kolem transformích zlomů

Obr. 2: Astenosféra a litosféra

 

 

 

Zdroje

• BÁBEK, Ondřej (2005): Historická geologie. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 80s.
• CHVÁTAL, Marek a Ivo CHLUPÁČ. Geologie: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2014, 103 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-7373-124-3.

Obrázky

• Obr. 1: USGS. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://sk.wikipedia.org/wiki/Astenosf%C3%A9ra#mediaviewer/File:Oceanic-oceanic_convergence_Fig21oceanocean.gif.
• Obr. 2: Archiv autora.
• Obr. 3: USGS. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Oceanic-oceanic_convergence_Fig21oceanocean.gif#mediaviewer/File:Oceanic oceanic_convergence_Fig21oceanocean_(dumb_version).png.
• Obr. 4: Archiv autora.