Příjem vody rostlinou

Nižší rostliny přijímají vodu celým povrchem těla na základě difúze nebo osmózy. Cévnaté rostliny přijímají vodu a rozpuštěné minerální látky především kořenovým vlášením (na základě osmotických poměrů). Do vodivých elementů dřeva ve středním válci kořene je voda transportována přes primární kůru apoplastickou a symplastickou cestou. Následuje dálkový xylémový transport (hromadný tok) do nadzemních částí rostliny.

Ovlivnění příjmu vody

• množství přístupné vody v půdě (koncentrace půdního roztoku)
• teplota půdy, do 30 °C jsou buňky schopny vytvářet více energie
• množství kyslíku v půdě (vadnutí rostlin na zaplavených půdách)

Rostliny jsou schopny přijímat vodu mimokořenově, hlavně listy. Jedná se o malé množství vody, významné bývá např. u epifytů (organismy rostoucí na žijících rostlinách, ale vyživující se samostatně, tj. ani částečně na nich neparazitují – bromélie, tropické orchideje).

 Hydroponie je pěstování rostlin v živných roztocích.

Zdroje

• JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
• MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
• ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
• ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
• Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil