Vedení vody

Transpirační proud – hromadný tok vodných roztoků z kořene do nadzemních částí rostliny:

• je veden částí dřevní (xylém) cévního svazku

• voda jde proti zemské přitažlivosti

• rozvod vody v rostlině je umožněn existencí negativního hydrostatického tlaku (podtlaku), který vzniká transpirací v listech

• pohon zajišťuje:

  • stomatární transpirace v listech – vznik podtlaku

  • kapilarita (vzlínavost) – je umožněna kohezí (soudržnost molekul vody) a adhezí (přilnavost vody ke stěnám cév)

  • především na jaře se u listnáčů uplatňuje kořenový vztlak – hromadný tok vodných roztoků xylémem z kořenů do nadzemních částí rostliny poháněný pozitivním hydrostatickým tlakem. V zásobních pletivech kořenů dochází k hydrolýze škrobu na osmoticky aktivní jednoduché sacharidy – kořeny přijímají vodu, která je  vytlačována vzhůru.

Zdroje

• JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
• MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
• ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
• ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
• Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil​