Elektronická učebnice

Houby jako biologická skupina a jejich úloha v ekosystémech

Houby (Fungi) zahrnují poměrně heterogenní, polyfyletickou skupinu organizmů rozmanitého vzhledu (některé vytvářejí morfologicky odlišné plodnice, jiné je nevytvářejí vůbec). V širokém smyslu slova (lat. sensu lato, s. l), jsou do této skupiny zařazovány houbám podobné organizmy z říší Protozoa a Chromista. Často používané označení biologická skupina houby vystihuje fylogenetickou nejednotnost, tedy vývoj z více předků z různých skupin organizmů (polyfyletický původ).

Výživa hub je heterotrofní, produktem metabolismu vlastních hub je polysacharid glykogen, což spolu s dalšími znaky na biochemické (syntéza lysinu) a ultrastrukturální (lysozomy) úrovni houby přibližuje spíše k živočichům (říše Animalia) než k rostlinám (říše Plantae). Buněčnou stěnu tvoří chitin a β-polyglukany. O příbuznosti s živočichy svědčí také absence plastidů, zejména chloroplastů. Způsobem výživy se houby řadí k heterotrofním organizmům.

Houby jsou jednobuněčné i vícebuněčné, často vláknité (myceliální) organizmy. Mají nerozlišené tělo – stélku. Rozmnožují se výtrusy (sporami), které vznikají buď pohlavně (např. askospory, basidiospory) nebo nepohlavně (např. konidie).

Stavba buňky hub:

Životní cyklus hub se vyznačuje střídáním pohlavního (haploidního) a nepohlavního (diploidního) stadia. (viz životní cyklus např. paličkovice nachové)

Systematické třídění biologické skupiny Houby doznalo v poslední době velkých změn, především zařazením některých zástupců, které tradičně studuje mykologie, do říší Protozoa a Chromista.

Vědní obor mykologie pak studuje systematiku, ekologii a historický vývoj vlastních hub (říše Fungi) a houbám podobných heterotrofních zástupců říší Protozoa (viz hlenky).

Ekologie hub

Houby v ekosystémech mají úlohu rozkladačů (reducentů, dekompozitorů) a rozkládají organickou hmotu (biomasu) vytvořenou producenty (rostlinami).

Hlenky, Myxomycota, Mycetozoa

Jednoduché, nezelené, heterotrofní organizmy v určitých znacích podobné některým skupinám hub (říše Fungi), avšak náležející jednoznačně k prvokům (říše Protozoa). Fylogenetický původ mají hlenky pravděpodobně v amébomorfních bičíkovcích. Hlenky jsou tradičně studovány některými mykology.

Vegetativní stélka je améboidní (ve tvaru měňavky) nebo plazmodioidní ve formě často nápadně zbarveného plazmodia (slizovitá, mnohojaderná plazmatická hmota). Plazmodium bývá nápadně zbarveno, např. žlutě, červeně, oranžově, fialově. Buněčné stěny vytvořeny nejsou. Ve vývojovém cyklu hlenek se střídá amoeboidní (měňavkovitá) trofická fáze (myxaméba, myxomonáda či myxoflagelát, plazmodium) s reprodukční fází, kdy se někdy tvoří houbám podobné drobné plodnice (sporokarpy) s výtrusy. Více se dočtete na: https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/343, http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=388 .

Hlenky jsou saprofytickými organizmy a nejčastěji se vyskytují na lesní půdě nebo na trouchnivějícím dřevě.

Obr. 1: Hlenky

Jako příklady lze uvést vlčí mléko (Lycogala epidendrum). Roste hojně v lesích na pařezech. Mladá kulovitá aethalia (masívní polštářovitý útvar) jsou růžová, měkká, uvnitř vyplněná červenou mazlavou plazmou.

Bochníkovitá, nápadně žlutá aethalia vytváří slizovka tříslová (Fuligo septica) rostoucí hojně v lesích na pařezech a na trouchnivějících zbytcích dřeva.

Obr. 2: Slizovka tříslová

Zdroje