Čti také

Soredie jsou drobné práškovité částice sloužící k vegetativnímu rozmnožování lišejníků. Obsahují několik buněk fotobionta a jsou obalené hyfami houby. Soredie se vypouští ven ze stélky díky otvorům ve svrchní korové vrstvě lišejníků, tato místa se nazývají sorály.

 Obr. 13: Soredie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soredie

 

Čti také

Izidie jsou malé výrůstky stélky na kůře lišejníků. Slouží k vegetativnímu rozmnožování. Oddělují se od mateřské stélky. Izidie obsahují fotobionta i mykobionta a ty jsou do vrstev uspořádány shodně s mateřskou stélkou. 

 Obr. 14: Izidie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Isidie

Základní pojmy

Rhizin je specializované vlákno některých lišejníků, které upevňuje stélku k podkladu. Je tvořen těsně semknutými hyfami hub a nachází se na spodní straně lišejníků s lupenitou stélkou. Podobá se k... Zobrazit více

Víte, že ...

Lecanora je rod korovitých lišejníků z čeledi misničkovité, po nichž je pojmenován celý řád Lecanorales. Jedná se o poměrně běžný druh, osídluje například borku stromů, skály i antropogenní povrchy. Misnička jedlá je považována za biblickou manu. 

 Obr. 15: Sběr biblické many

 

Rychle nasává vodu, zvětšuje svůj objem a bývá využíván jako krmivo pro hospodářská zvířata.

 

Více informací naleznete na stránkách: 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mana_(pokrm) , 

http://blog.metmuseum.org/cloistersgardens/2011/10/12/manna/

Víte, že ...

Lišejníky jsou významnou surovinou pro výrobu barviv, parfémů a v minulosti dokonce i léků.

V oblastech s extrémními životními podmínkami např. tundra, kde jsou potravou pro soby.

Některé druhy naopak jsou prudce jedovaté, např. Letharia vulpina. Nápadný žlutozelený keříčkovitý lišejník, který najdeme např. v Alpách, kde porůstá kmeny a větve borovice limby.

Obr. 16: Letharia vulpina

 Obr. 17: Letharia vulpina

"Letharia vulpina JHollinger crop" by Jason Hollinger - Mushroom Observer. Licensed under Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Letharia_vulpina_JHollinger_crop.jpg#mediaviewer/File:Letharia_vulpina_JHollinger_crop.jpg 

 

 

Čti také

Usnea – provazovka, lidově Krakonošovy vousy, je rod lišejníků s charakteristickou provázkovitou stélkou z čeledi terčovkovité, které rostou především epifyticky na stromech a připomínají šedé či zelenavé vlasy.

Obr. 18: Provazovka

Zamysli se

Úlohy k zamyšlení:

• Mohou obě složky podílející se na stavbě lišejníkové stélky žít odděleně jako samostatné organizmy?

• U některých lišejníků lze pozorovat přechody mezi stélkou lupenitou a keříčkovitou. Uveďte alespoň jeden příklad.

• Mohou být lišejníky příčinou odumírání stromů?

• Předpokládejme, že v určitém lišejníku žijí řasa i houba v oboustranně prospěšném vztahu (symbióze). Pokuste se přijít na to, co může řasa poskytnout houbě a naopak?

Kontrolní otázka

Otázky a úkoly:

• Vysvětlete, proč pukléřku islandskou lze tak snadno oddělit od podkladu a sebrat? Využijte vědomostí o stavbě lišejníkové stélky.

• Zjistěte, které typy lišejníkových stélek najdete v okolí bydliště. Na kterých podkladech rostou?

• Je pravdivé tvrzení, že lišejníky jsou indikátory pouze čistého ovzduší?

• Odvoďte z názvu, pro které složky používáme označení fotobiont a mykobiont. Od čeho jsou pojmy odvozeny?

Praktické cvičení

Úkol: Vytvořte si vlastní sbírku lišejníků.

Pomůcky: kapesní nůž, kladívko, dláto, pilka, papírové sáčky (příp. obálky, krabičky).

Poznámka: Lišejníky můžete sbírat v průběhu celého roku. 

1. Lišejníky s keříčkovitou a lupenitou stélkou je možné oddělit od substrátu pouhou rukou, vhodné je vzorky sbírat i s částí jejich substrátu /kůra, větvička, kámen/.
2. K získání lišejníků s korovitou stélkou je třeba použít další pomůcky /kladívko, dláto, pilka, atd./, lišejníky jsou těsně přirostlé k substrátu a nelze je od něj oddělit bez poškození stélky.

Pozor:

Před uložením je nezbytné lišejníky důkladně vysušit. Jednotlivé vzorky uložte samostatně do papírových sáčků, /obálek, krabiček,  lahviček/, které opatříte štítkem s identifikačními údaji.

Každá herbářová položka musí být označena etiketou (schedou), na kterou čitelně (nejlépe strojem) píšeme všechny potřebné údaje:

• lokalita (určená zemí, okresem nebo pohořím a bližším údajem)
• stanoviště (podklad aj.)
• nadmořská výška
• datum
• jméno sběratele.

Po určení je na etiketě i jméno lišejníku a jméno toho, kdo lišejník určil. Mějte na paměti, že bez etikety je i položka nejvzácnějšího lišejníku bezcenná!
Obr. 19: Označení vzorku etiketou s potřebnými údaji

 Obr. 20: Vzorek lišejníku s korovitou stélkou ukládáme do sbírky i s částí podkladu

 

Zajímavost

Více informací získáte na: 

http://botany.upol.cz/atlasy/system/lichenes.php