Dýchací soustavy a orgány, dýchání 

Většina organismů potřebuje nezbytně ke svému životu kromě potravy i kyslík. Bez přívodu kyslíku by neprobíhala oxidace živin, při které se uvolňuje energie potřebná pro život jedince. Konečným produktem oxidace živin je oxid uhličitý. Dýchání je tedy příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého (výměna plynů).

Způsoby oxidace živin

• Aerobové – organické látky prodýchávají, tj. oxidují je na oxid uhličitý a vodu (C₆H₁₂O₆ + 6O₂ => 6CO₂+ H₂O + E ). Kyslík přijímají ze vzduchu nebo z vody. Obsah kyslíku ve vodách oproti vzduchu je proměnlivý a může klesnout i k nule. Klesá se stoupající teplotou vody, se stoupající hloubkou stojaté vody, při hnilobných procesech. Zvyšuje se s přítomností vodních rostlin (fotosyntéza).
• Anaerobové – organické látky metabolizují některou z cest kvašení. Kvašení probíhá jako oxidace kyslíkem, který je součástí organické látky. Proces probíhá za nepřítomnosti vzdušného kyslíku. Příkladem jsou bakterie mléčné, které oxidují laktózu kyslíkem pocházejícím z pyrohroznové kyseliny a výsledným produktem je nezcela okysličený produkt, kyselina mléčná.

Proces dýchání

• Vnější – výměna plynů mezi tělem a vnějším prostředím.
• Vnitřní – výměna plynů mezi tělní tekutinou a tkání.

Dýchání celým povrchem těla

• Celým povrchem těla – u jednoduchých a většinou drobných živočichů (prvoci, houby, žahavci). Kyslík přechází z vnějšího prostředí tkáněmi až k buňkám.

                                                          

Obr. 1: Difúze

• Kožní dýchání – povrch těla je vlhký a pokryt tenkostěnnými buňkami. Kyslík je přenášen tělním oběhem. U obratlovců, např. u obojživelníků, je doplňkovým dýcháním. Pokožka je silně prostoupena krevními vlásečnicemi, takže plní i funkci sliznice, kde dochází k výměně plynů. Takto se vyměňuje 60% až 80% plynů.

                                                                   

Obr. 2: Kožní dýchání

Dýchací orgány 

• Plicní vaky pavoukovců

• Plicní vaky plžů (stěna plášťové dutiny)

• Vzdušnice (tracheje) většiny druhů hmyzu 

• Vzdušnicové (tracheální) žábry larev hmyzu, žijící ve vodě (jepice pošvatky, chrostíci, šidélka, motýlice). Kyslík difunduje z vody do vzdušnic prostřednictvím tělních přívěsků (obr. 3)

• Konečníkové  (rektální ) vzdušnicové žábry (šídla)

• Krevní žábry ryb (obr. 4) – u vodních živočichů, kteří čerpají kyslík z vody. Jsou to pokožkové vychlípeniny, pokryté respiračním epitelem protkaným sítí krevních vlásečnic.  Dýchání žábrami - žaberní víčka jsou přilehlá, ryba otevře ústa, vznikne podtlak a voda se dostane do úst. Ryba uzavře ústa, zvýší se zde tlak, voda si hledá cestu nejmenšího odporu - tlakem se žaberní víčko otevře a voda proudí k žaberním obloukům se žaberními lupínky, kterými protéká krev - zde se vstřebává kyslík do krve.

  • Vnější žábry – keříčkovité žábry pulců obojživelníků
  • Vnitřní žábry – ryby

• Plíce ptáků (včetně vzdušných vaků)

• Plíce savců - dýchací cesty jsou zakončeny plícními sklípky, jejichž stěny jsou protkány vlásečnicemi, kterými přechází kyslík do krve.

Obr. 3: Tracheální žábry

 

Obr. 4: Vnitřní žábry

Zdroje

• CHYBOVÁ, Jiřina. Biologie pro střední zemědělské a lesnické technické školy. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975, 391 s.
• KUBIŠTA, Václav. Fyziologie živočichů. 2. vyd. Praha: SPN, 1977, 144 s.
• PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 286 s. ISBN 80-858-2757-3.
• ZICHÁČEK, Vladimír. Zoologie. 1. vyd. Olomouc: FIN, 1995, 292 s. ISBN 80-855-7274-5.

Obrázky

• Obr. 5: Piet Spaans. Larva čolka velkého s keříčkovitými žábrami za hlavou [online]. [cit. 17.11.2014]. Dostupný na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:LarveKamsalamander.JPG
• Obr. 7: Reischig, Josef. Stigma [online]. [cit. 2014-11-23]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Stigma_of_arachnid_trachea_(250_03)_Stigma_of_arachnid_trachea.jpg?uselang=cs
• Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Ing. Koňarik Jaroslav.