Říše: PRVOCI (Protozoa = Protista)

Všechny jednobuněčné eukaryotní organismy řadíme do skupiny Protista.

Prvoci (Protozoa; řec. protos = první, prvotní a zoon = zvíře) jsou nejasně definovanou podskupinou protist. Od ostatních jednobuněčných eukaryot se liší např. heterotrofním způsobem výživy a větší pohyblivostí. (Dříve bývali označováni také jako “jednobuněční živočichové”.) Je známo asi 60 tisíc druhů.

Na základě molekulárně biologických studií byli spolu s dalšími eukaryoty rozděleni do 6 samostatných skupin. Nejedná se o přirozenou, ale uměle vytvořenou polyfyletickou skupinu (polyfyletická skupina sdružuje nepříbuzné organismy). Pro účely středoškolské zoologie zvolíme jednodušší členění na 4 kmeny (bičíkovci, kořenonožci, výtrusovci, nálevníci).

Charakteristika:

• jednobuněčné eukaryotní organismy (mikroskopické rozměry)

• jsou kosmopolitní (rozšíření po celém světě)

• osídlují nejrůznější prostředí - moře, sladké vody, půda

• někteří cizopasí v hostiteli (= parazité)

• tělo tvořeno jednou buňkou, která vykonává všechny životní funkce

• význam:

  • důležitý článek potravních řetězců (potrava pro organismy)

  • podílí se na rozkladu látek

  • původci onemocnění (člověka, živočichů – např. spavá nemoc, malárie)

Stavba těla:

• obsahují specializované organely (ústroječky), které zajišťují speciální funkce

Ochranné organely:

• pelikula - pevná a pružná blanka na povrchu (bičíkovci, nálevníci, výtrusovci)

• schránky:

  • chitinové (někteří kořenonožci)

  • vápenaté (dírkonošci)

  • SiO₂ (mřížovci, slunivky)

• cysta 

  • klidové nepohyblivé stádium (sladkovodní prvoci, někteří parazitičtí)

  • vzniká encystací za nepříznivých podmínek (sucho, mráz, nedostatek potravy)

Organely pohybové:

• panožky (pseudopodie)

  • dočasné výběžky cytoplazmy, mohou měnit tvar (kořenonožci)

  • umožňují fagocytózu (= způsob pohlcování potravy)

  • umožňují pomalý pohyb (améboidní)

• bičíky - vlákna v přední části těla, rychlejší pohyb (bičíkovci)

• brvy - krátké, velký počet, stavba podobná bičíku (nálevníci)

• vlnivá (undulující) membrána - bičík, který je s buňkou spojen po celé délce blankou (trypanozoma)

Organely trávicí:

• potravní vakuola (kořenonožci, princip fagocytózy)

• buněčná ústa a buněčná řiť (nálevníci)

• osmotrofní výživa - celým povrchem (parazitičtí prvoci)

Organely vylučovací a osmoregulační:

• stažitelná vakuola - odstraňuje přebytečnou vodu a rozpustné odpadní látky (sladkovodní prvoci)

Organely smyslové:

• umožňují reakci na podněty z vnějšího prostředí

  • hmatové - brvy, bičík

  • světločivné - vnímání světla - stigma (rostlinní bičíkovci)

  • neuromotorický aparát - koordinace pohybu brv (nálevníci)

Rozmnožování:

Nepohlavní rozmnožování:

• dělení buněk:

  • příčné (např. nálevníci)

  • podélné (např. bičíkovci)

Obr. 1: Podélné dělení u „bičíkovců“ (A); příčné dělení u nálevníků (B).

• schizogonie = mnohonásobný rozpad mateřské buňky (např. výtrusovci)

• pučení (někteří nálevníci)

Pohlavní rozmnožování:

kombinace genetického materiálu jader buněk různých jedinců vede ke zvýšení životaschopnosti nových jedinců, po oplození většinou dochází k dočasnému zastavení vývoje (encystace)

• kopulace = 2 jedinci představují pohlavní buňky (gamety), splynutí dvou gamet vzniká zygota - redukční dělení (bičíkovci, výtrusovci, kořenonožci)

• konjugace (spájení) = zvláštní způsob typický pro nálevníky, výměna a splývání dvou malých jader (mikronucleus)

Metageneze:

• střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování (střídání diploidní generace 2n a haploidní generace n)
• typické pro skupiny: výtrusovci, dírkonošci, mřížovci

Systém:

Systém prvoků použitý v této učebnici je upravený a zjednodušený z didaktických důvodů. Modernější pojetí naleznete například v učebnici: ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 2003

• kmen: BIČÍKOVCI

• kmen: KOŘENONOŽCI

• kmen: VÝTRUSOVCI

• kmen: NÁLEVNÍCI

Dílčí lekce

Zdroje

BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2003, 224 s. ISBN 80-862-8567-7.

HANČOVÁ, Hana a Marie VLKOVÁ. Biologie v kostce: [pro střední školy]. 1.vyd. Praha: Fragment, 1998, 151 s. ISBN 80-720-0111-6.  

PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 286 s. ISBN 80-858-2757-3.

POSPÍŠIL, Tomáš. Výukový materiál zpracovaný v rámci Projektu "Zkvalitňování výuky chemie a biologie na GJO "  CZ.1.07/1.1.26/01.0034 . Zdroj: http://chemiebiologie.gjo.cz/PLbiologie/Bi54.pdf    

SMRŽ, Jaroslav, Ivan HORÁČEK a Miroslav ŠVÁTORA. Biologie živočichů: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004, 207 s. ISBN 80-7168-909-2. 

ZICHÁČEK, Vladimír. Zoologie. 1. vyd. Olomouc: FIN, 1995, 292 s. ISBN 80-855-7274-5.

Zoologie pro veterinární mediky. Zoologie.frasma [online]. 2012. vyd. [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz

Obrázky:

Obr. 1: Podélné dělení. [online]. [cit. 2014-11-01]. Dostupné z:http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200100%20prvoci/0100.deleni%20prvoku.JK_zmensenina.jpg

Přílohy