Mezozoikum
Mezozoikum (česky druhohory) je geologická éra (eratem), která zahrnuje 3 útvary (od nejstaršího): trias, jura, křída. Trvaly přibližně 180 milionů let. Trias se člení na tři oddělení, spodní, střední a svrchní, jura na oddělení spodní (lias), střední (dogger) a svrchní (malm). Křída je rozdělena na spodní a svrchní oddělení. Druhohory začaly asi před 252 mil. lety a skončily před 66 mil. lety.
Obr. 1: Rozdělení mezozoika
Vývoj zemské kůry a vnějších zemských obalů
Eratem mezozoika se z hlediska geotektonického vývoje kryje s postupným rozpadem superkontinentu Pangey a vznikem dílčích kontinentů, jaké známe dnes (Eurasie, Severní Amerika, Jižní Amerika, Afrika, Antarktida a Austrálie). Z hlediska biotické evoluce je mezozoikum ostře ohraničené dvěma velkými vymíráními - na počátku mezozoika (perm / trias) a na jeho konci (křída / terciér). V triasu probíhá závěrečná etapa uzavírání uralského oceánu, ale na rozhraní bývalé Laurussie a Gondwany se již začíná otevírat nový oceán - Tethys, který začíná rozdělovat doposud celistvou Pangeu na dva velké kontinenty – severní Laurasiia jižní Gondwanu. Oba kontinenty se však začínají rozpadat ještě před tím, než jsou od sebe úplně odděleny. Jura je obdobím intenzivní tektonické aktivity. Od severu se začíná otevírat Atlantický oceán, čímž je zahájen rozpad Laurasie a začíná se oddělovat Eurasie od Severní Ameriky. V oblasti dnešního Mosambického zálivu se začíná otevírat Indický oceán, čímž je zahájen rozpad Gondwany. Během triasu a jury dochází k odštěpování menších kontinentálních fragmentů od severního okraje Afriky a nastávají první kolizní události alpinské orogeneze. Také křída je obdobím silné tektonické aktivity, při které vrcholí proces rozpadu Laurasie i Gondwany. Na počátku křídy se začíná otevírat jižní Atlantický oceán, čímž se oddělují kontinentální bloky Afriky a Jižní Ameriky.
Obr. 2: Pozice kontinentů v triasu
Obr. 3: Pozice kontinentů v juře
Obr. 4: Pozice kontinentů při hranici křídy a paleogénu
Vývoj klimatu
Klimatický začátek druhohor navazoval na suchý a teplý perm. V juře a křídě bylo podnebí vlhké a teplé a na Zemi se nenašly stopy žádného zalednění z této doby. Tropický pás byl široký, a i v polárních oblastech panovalo mírné klima, místy vhodné i pro šíření lesů.
Vývoj života
Vývoj rostlinstva
Nižší rostliny prožívají v mesozoiku bouřlivý vývoj a četné skupiny bentických i planktonních mořských řas s vápnitými schránkami mají horninotvorný význam. Vývoj rostlin byl poznamenán hlavně teplým klimatem, postupně i velmi vlhkým. Zpočátku na souši dominovaly nahosemenné rostliny, tedy jehličnany, jinany spolu s cykasy. Starší typy výtrusných rostlin ustupují do pozadí. Ve svrchní křídě se objevují krytosemenné kvetoucí rostliny, spolu s tím se začala vyvíjet jejich symbióza s hmyzem, tedy strategie rozmnožování za pomoci opylování. Vyvinuly se pravděpodobně ze semenných kapradin, jež jsou známy již z prvohorního karbonu. Cykasy dosahovaly celosvětového rozšíření – dokonce i v bezledových polárních loukách. V souvislosti s bouřlivým rozvojem krytosemenných rostlin se ocitají některé starší formy nahosemenných koncem křídy na ústupu. Flóra druhohor se podílela na vzniku hnědého uhlí.
Obr. 5: Rostlinstvo druhohor
Vývoj živočichů
Vyhynutí organismů na konci prvohor vyvolal velký převrat v mořském životě. Kostnaté a chrupavčité ryby se staly spolu se žraloky hlavními dravci. Velký rozvoj již od počátku triasu lze zaznamenat u měkkýšů, amonitů a belemnitů, stejně tak u plžů a mlžů. Amoniti se ale stali vůdčími fosiliemi druhohor, podle nichž se určuje stáří jednotlivých vrstev zachovaných hornin. Z prvohor přežily jednotlivé hlavní skupiny plazů, kteří v podmínkách nového geologického období zahájili bouřlivý rozvoj. Z prvohorního permu přežívá skupina tzv. savcovitých plazů, kteří se vyvinuli v nepříznivých klimatických podmínkách konce prvohor a těm byli přizpůsobeni - jejich zuby se dělily na špičáky, řezáky a primitivní stoličky, což jim umožňovalo lépe zužitkovat potravu. Savcům se již blížila i stavba spodní čelisti, mnozí byli osrstění, což nasvědčuje na vyvinutý systém termoregulace. Z těchto plazů se během triasu vyvíjejí savci, kteří ale žijí po celé období druhohor spíše na pozadí mohutně se rozvíjejících plazů, teplokrevnost nebyla v převážně tropickém světě druhohor ještě takovou výhodou. Byli poměrně malí, hmyzožraví nebo draví. Měli výrazně vyvinutý mozek. Připomínali dnešní hmyzožravce. Ještě v průběhu druhohor se vytvořily základy tři hlavních skupin savců: vejcorodí, vačnatci a placentálové. Pro druhohory je charakteristický rozvoj několika skupin plazů, kteří pak až do konce období křídy dominovali v mořích, ve vzduchu i na souši, byli to euryapsidi, archosauři a lepidosauři.
Obr. 6: Amonit