Svařování
Anotace oblasti
Svařování je nejužívanější způsob spojování kovů při výrobě strojů a zařízení, strojních a stavebních konstrukcí, v opravárenství. Zaváděním nových metod a automatizací svařovacích procesů se výroba zrychluje a zkvalitňuje.
Svařováním vzniká nerozebíratelný spoj – svar.
Svařovat lze polotovary, strojní součásti i konstrukční celky. Výrobek nebo polotovar, který vznikne svařováním, nazýváme svarek nebo svařenec.
Výchozím materiálem mohou být hutní polotovary (plechy, pásy, tyče, dráty, trubky, profily), výkovky, výlisky nebo odlitky.
Podmínkou vzniku kvalitního svaru je technologická vlastnost svařitelnost.
Svařitelnost závisí na mnoha faktorech, zejména na:
-
Složení základního materiálu, tj. obsahu uhlíku a přísadových prvků.
-
Zvolené technologii svařování.
-
Druhu přídavného materiálu.
Za nejlépe svařitelné materiály považujeme nelegované oceli s obsahem uhlíku do 0,2% C, tzn. s velmi nízkým obsahem přísadových prvků (Mn, Cr, Ni, Mo, W, V, Ti a nečistot P,S).
Obr. 1: Elektrická odporová svářečka řetězů
Dílčí lekce
Zdroje
Video:
-
Úvod do svařování, sekvence z propagačního videa firmy FRONIUS Česká republika s.r.o.
Obrázky:
-
Obr. 1: Elektrická odporová svářečka řetězů. Autor neznámý. Fotografie z archivu firmy Řetězárna, a.s. Česká Ves.
- Obr. 2: Celosvařovaný most v East Pittsburgh USA. Autor neznámý, [cit. 2014-11-23]. Dostupný na www: http://pghbridges.com/pittsburghW/0584-4480/eaststreetbr.htm
Zamysli se
Kontrolní otázka pro žáky základní školy
Která technologická vlastnost je podmínkou vzniku kvalitního svaru?
Historie
Obr. 2: Celosvařovaný most v East Pittsburgh USA, http://pghbridges.com/pittsburghW/0584-4480/eaststreetbr.htm
Z historie svařování ...
Historii svařování lze sledovat již od doby prvních pokusů člověka o zpracování kovů, tedy přibližně již k roku 4000 př. n. l. Technika kovářského svařování byla používána od nejranějších metalurgických pokusů, výroby zbraní i primitivních nástrojů. Postupně se technologie svařování vyvíjela napříč staletími až do 19. století, kdy se stala hlavní technikou pro spojování kovů.
Začátkem 20. století se začalo rozvíjet svařování plamenem a obloukové svařování, která se staly později nejužívanějšími způsoby nerozebíratelného spojování kovů. Dynamický vývoj metod svařování nastal především během první a druhé světové války. V druhé polovině 20. století byly vyvinuty fyzikální metody svařování využívající ultrazvuk, plasmu, laser a elektronový paprsek. Velkým hitem v oboru svařování je metoda třecího svařování promíšením vyvinutá v 90. letech minulého století.
Video
Úvod do svařování
