1. Úvod
  2. Řemesla
  3. Zpracování kovů a opravárenství
  4. Dělení materiálu
  5. Stříhání kovů

Stříhání kovů

Stříhání kovů

Materiál můžeme oddělovat různými způsoby. Určité způsoby oddělování jsou vhodné pro jednotlivé materiály. Stříháním oddělujeme tenký, většinou plochý materiál. Stříhání plechů a fólií nám připomíná stříhání papíru. Ručně stříháme nůžkami  plech do tloušťky asi 1 mm u oceli a  přibližně 1,2 mm u hliníku, mědi i mosazi. Větší tloušťky plechů se stříhají pákovými nůžkami. Při stříhání nedochází ke vzniku třísky. Jde o dělení materiálu dvěma noži pohybujícími se proti sobě tak, že oba klínové břity nožů po sobě kloužou. Nože nesmí mít mezi sebou mezeru, protože by pak docházelo k ohýbání (žvýkání) a ne ke stříhání materiálu. Postavení materiálu k nožům musí být kolmé. Při střihu je třeba materiál v této poloze přidržovat.

Ruční stříhání kovů

Nůžky držíme tak, aby vhodně využívaly délku rukojeti, tj. co nejdále od otočného čepu nůžek. Je to proto, abychom využili páku a působili co největším momentem síly.

Prsteník a malík pomáhají při rozevírání čelistí nůžek hřbety prstů odtlačovat vnitřní stranu dolní rukojeti. Při střihu naopak tyto dva prsty přehmatávají a pomáhají vyvinout větší sílu k přestřižení materiálu.

Pří stříhání nerozevíráme čelisti nůžek na maximum. Materiál by klouzal ke špičce. Nože začínají stříhat jen při určitém úhlu rozevření (asi 12°) přibližně v prostřední třetině čelistí nůžek.

Stříháme-li podle rysky, držíme nůžky vždy tak, aby čelisti rysku nezakrývaly.

Také nedostřihujeme až do úplného sevření čelistí, protože špičky nůžek pak deformují a natrhávají plech.

Když vystřihujeme kruhy, materiál posouváme proti čelistem nůžek (proti směru pohybu hodinových ručiček).

Během stříhání křivek odstřihneme nejprve materiál okolo rysky, aby zbyl ještě alespoň 5 mm široký přídavek. Teprve potom zbývající materiál podle rysky odstřihneme.

U delšího střihu je nutno odstřihávaný materiál odklonit od čelistí nůžek, abychom mohli nůžkami dál vnikat do materiálu.

Ruční nůžky se používají na stříhání plechu, tloušťky maximálně 1,5mm. Mají rovné čelisti . U nůžek vystřihovacích, které se používají na střihání oblých částí, jsou čelisti doleva nebo doprava prohnuté.

K ulehčení stříhání se nůžky nesmí upevňovat do svěráku za jedno držadlo!

obrazek

Obr. 1: Různé druhy ručních nůžek na plech

Stříhání kovů

Ruční pákové nůžky

Používají se ke stříhání plechů větší šířky a tloušťky, cca 4 až 6 mm, nebo ocelových tyčí do průměru cca 12 mm.Horní nůž, který má šikmý břit se pohybuje, dolní nůž je pevný.

Obr. 2: Pákové ruční nůžky

Strojní stříhání kovů

Kmitavý prostřihovač

Umožňuje vystřižení libovolného tvaru z plechu. Plech je prostřihován vibrujícím průstřižníkem proti pevné průstřižnici s odpovídající drážkou. Průstřižníky se používají u číslicově řízených vysekávaček plechu pro vysekávání tvarů, které nelze jinak vystřihnout.

 

 

 

obrazek

Obr. 3: Elektrické ruční nůžky

Tabulové nůžky

Stříhají většinou z velkých tabulí plechů přímé pásky. Před střihem je plech pevně svrchu přitisknut přidržovačem ke stolu nůžek s dolním nožem. Při stříhání míjí horní nůž postupně dolní nůž (jejich ostří nejsou rovnoběžná). Tabulové nůžky mají šířku až několik metrů a motorový pohon. Posuvy horního nože a přidržovače zajišťují hydraulické válce, nebo klikový mechanismus.

obrazek

Obr. 4: Pákové tabulové nůžky

Stříhání středních profilů

Strojní nůžky na profily

Slouží k dělení profilových tyčí - kruhových, čtvercových, obdélnikových průřezů a profilů L, I, U.

Jejich univerzálnost je dále rozšířena doplňkovým zařízením pro stříhání plochého materiálu, pásů a plechu. Vyrábí se v různých velikostech podle střižné síly, která předurčuje max. velikost (průřez) stříhaného profilu. Maximální střižná síla je u těchto strojů až 16 000 kN.

Nůžky mají široké uplatnění všude tam , kde přesnost a kvalita střihu postačuje pro další zpracování např. svařované konstrukce, armatury do betonu apod.

Obr. 5: Strojní nůžky na profily

 

Stříhání a prostřihování pomocí střihadel

Na lisech se vyrábějí z plechu jedním, nebo několika zdvihy pomocí střihadel ploché díly. Pohyblivá část nástroje se nazývá střižník a pevná část se nazývá střižnice. Tyto části mohou být oddělené, nebo jsou součástí nářadí s přesným vedením pohybu nástrojů proti sobě, tzv. střihadla.

Střihadla a postupy stříhání se posuzují podle těchto parametrů:

  • Počet zdvihů (lisu) na jeden výrobek

  • Současné vystřihování vnitřního a vnějšího tvaru – sloučená střihadla

  • Velká přesnost střižních ploch – přesné stříhání a přesná střihadla

  • Stříhání a ohýbání jedním nástrojem – sloučené lisovací nástroje

Jednoduchá střihadla

Zhotovují výrobek jedním prostřihem.

Postupová střihadla

Obsahují více střižníků a zhotovují každý díl postupně několika střihy. Postupovým střihadlem se vyrábějí plechové díly několika postupnými kroky.

Sloučená střihadla

Provádí současně dva střihy v jedné poloze jedním zdvihem. Poloha všech tří střižných nástrojů musí být přesně nastavena a dobře jištěna. Sloučená střihadla se používají pro výrobu přesných dílů s malou tolerancí při velkých výrobních sériích.

Přesná střihadla

Vystřihují jedním střihem díly s kolmými hladkými řeznými plochami bez otřepů. Díly vyrobené přesným stříháním jsou rovné, přesné a mají kolmé, hladké, řezné plochy.

Stříhání na výstředníkových lisech

Tyto stroje slouží k dělení materiálu (plné profily), lze  využít i klasického výstředníkového lisu, který je zdrojem síly pro střižný s výměnnými noži. Maximální průřez stříhaného profilu je dán pevností materiálu a max. silou výstředníkového lisu. Jde o výhodné  praktické řešení, vzhledem k širokému výskytu výstředníkových lisů ve strojírenství.

Obr. 6: Výstředníkový lis LENR 40 A

Sloučené postupové lisovací nástroje

Jsou složeny z prostřihovacích a tvářecích nástrojů, které vykonávají na každém dílu postupně navazující operace jako například průstřihy, ohyby a oddělení plechového pásu. Sloučené postupové lisovací nástroje provádějí současně prostřihy a ohyby plechu na postupně vyráběných dílech. Hodí se k sériové výrobě malých plechových složitě tvarovaných dílů.

Zdroje
  • OUTRATA, Jiří. Technologie ručního zpracování kovů pro 1. ročník kovodělných oborů. Třetí vydání. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1981, 184 s. ISBN 04-224-81.
  • Učivo základní školy [online]. [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://ucivozs.sweb.cz

Obrázky

Testy
stříhání kovů
Metodika práce se systémem ELUC
Nastavení Cookies