Pilování rovinných ploch

Pilování je třískové obrábění materiálu mnohobřitým nástrojem - pilníkem.

Popis pilníku

• a) rukojeť - bývá buď dřevěná, nebo přímo z výroby umělohmotná,

• b) stopka - není kvůli bezpečnosti kalena,

• c) tělo - je vykováno z nástrojové oceli, a po vyseknutí zubů je kaleno.

 

Obr. 1: Popis pilníku

Naražení rukojeti pilníku

Dřevěná rukojeť se nejdříve navrtá stupňovitě různými průměry vrtáků přiměřeně stopce. 

 

Obr. 2: Stupňovité navrtání

Pak se násada narazí pomocí dřevěné paličky.

 

Obr. 3: Naražení rukojeti

Nejsnáze se vyrazí o mírně pootevřené čelisti svěráku.

 

Obr. 4: Vyražení rukojeti

Druhy pilníků dle tvaru

• Obdélníkový (plochý) - křížové seky,

• půlkruhový - křížové, přímé,

• trojúhelníkový (trojhranný) - křížové seky,

• čtvercový - křížové seky,

• kruhový - přímé, nebo šroubové seky,

• nožovitý - křížové seky,

• mečovitý - přímé,

• jazýčkovitý - přímé,

• pilníky speciální (např. rašple, jehlové pilníky).

 

Obr. 5: Tvary pilníků

Volba pilníku

• Dle velikosti pilované plochy (velikost pilníku),

• zda je pilník určen na hrubování, (úběr velkého množství materiálu) - hrubý sek,

• zda je pilník určen pro hlazení  (používají se jemné pilníky, které se ještě mohou potírat křídou, aby opracovaný povrch byl hladší),

• dle tvaru pilované plochy.

 

Pilování rovinné plochy

• První zásada je pilovat na co nejdelší ploše do kříže nebo podélně,

• dle množství materiálu k odebrání se dělí práce na hrubování a na hlazení,

• při hrubování rovinné plochy se využívá váhy těla,

• při hlazení jen pohyb pažemi,

• měníme-li směr pohybu, je dobře vidět, kde pilník zabírá a nerovnosti jsou dobře patrné.

 

Obr. 6: Pilování rovinné plochy

Kontrola rovinnosti

Kontrolovaný dílec se vyjme ze svěráku a proti světlu kontroluje na průsvit pomocí úhelníku nebo nožovým pravítkem, a to podélně, napříč i úhlopříčně. 

Zdroje

• OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.

Obrázky:

• Obr. 1: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 2: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 3: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 4: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 5: OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
• Obr. 6: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.