Pilování spojených ploch

Jedná se o pilování dvou ploch, které vzájemně svírají určitý úhel.

Upínání pilované části

I zde platí, že obrobky ve svěráku se upínají ve středu čelistí, ve vodorovné poloze tak, aby pilovaná část byla co nejblíže čelistem. Proti poškození obrobku čelistmi svěráku se vkládají mezi čelisti svěráku a obrobek hliníkové nebo měděné vložky. Pokud je materiál příliš vysunut z čelistí, pak dochází ke chvění výrobku, které je doprovázeno nepříjemným zvukovým doprovodem.

Pracovní postup

V případě, že je potřeba pilovat dvě plochy, které spolu svírají určitý úhel, pak se nejprve opracuje jedna z těchto ploch (většinou ta větší). Je velice důležité první stranu opracovat naprosto přesně! Přitom se dodržují zásady rovinného pilování. Dodržování správného rozdělení tlaků na rukojeť pilníku a konec pilníku je bezpodmínečně nutné. Pokud se tato zásada nedodržuje, pak vzniká tzv. „kolébání pilníkem“, což zapříčiní vypouklý a nepřesný povrch.

Druhá plocha se za neustálého měření této ploše přizpůsobuje. Měření se provádí například úhelníkem, úhloměrem nebo se mohou používat i různé šablony. Nejprve se pracuje s hrubějšími pilníky a následně použijeme jemnější a piluje se stále opatrněji. Také se provádí častější měření. Pokud se při pilování mění směr pohybu, je dobře vidět, kde pilník zabírá a nerovnosti jsou dobře patrné. Po dokončení roviny hrany se provede tzv. odjehlení, popřípadě sražení hran.

Kontrola rovinnosti:

Kontrolovaný dílec se vždy vyjme ze svěráku a proti světlu kontroluje průsvit pomocí úhelníku nebo se kontroluje průsvit pomocí šablony.

 

Obr. 1: Kontrola rovinnosti úhelníkem

Obr. 2: Kontrola rovinnosti šablonou

Kontroluje se nejen úhel, ale i rovinnost pilovaných ploch.

 

Velmi důležité je zkušební úhelník pevně přitlačit k již opracované straně a pak lehce posunout k měřené ploše. Po zjištění průsvitu (mezery) následuje další opracovávání obrobku. Při tom platí zásada, že kde je světelný průsvit, nesmíme tuto část až do vyrovnání plochy dále pilovat!

 

Obr. 3: Správně provedena kontrola na průsvit

Příklad pilování čtyřhranu

Pilování čtyřhranu o rozměru 11^-0,2 mm z kruhového materiálu (tzv. kulatiny) o Ø 16 mm

 

• První plocha se po orýsování opiluje hrubováním, kdy se ponechá přídavek na dokončení 0,5 mm. Jemným pilníkem se plocha dokončí načisto. Musí se stále kontrolovat rovinnost plochy a rozměr, který musí být 13,5 mm.

 

Obr. 4: Opilování první strany čtyřhranu

• Součást se otočí o 180° a stejným způsobem se opracuje druhá plocha. Kontroluje se rovnoběžnost a rovinnost pilované plochy. Ke kontrole rovnoběžnosti se může použít ocelové posuvné měřítko. Ke kontrole rovinnosti se použije např. úhelník nebo nožové pravítko. Zároveň se musí dodržet požadovaný rozměr, který je 11^{-0,2 mm}.

 

Obr. 5: Opilování druhé strany čtyřhranu

• Po opracování dvou rovnoběžných stran se součást pootočí o 90° a stejným způsobem se opracuje třetí plocha a následně i čtvrtá. Při kontrole rozměrů se musí dbát na dodržení rovinnosti, rovnoběžnosti a kolmosti všech ploch a dodržení rozměrů.

 

Obr. 6: Opilování třetí strany čtyřhranu

• Nakonec se zarovná čelo na délku 17 mm. Pozor, čelo musí být kolmé na opracované plochy čtyřhranu. Práce se dokončí odjehlením všech hran.

 

Obr. 7: Opilování čtvrté strany čtyřhranu  j

Zdroje

• ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.

Obrázky:

• Obr. 1: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 2: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 3: Metodický list č. 3, Pro mistry odborné výchovy, Praha, srpen 1997
• Obr. 4: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 5: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 6: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
• Obr. 7: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.