Arsen, antimon, bismut

Arsen, arsenicum, 33As

Arsen se vyskytuje v přírodě ve formě minerálů arsenopyrit FeAsS nebo auripigment As2S3. Lze jej získat tepelným rozkladem arsenopyritu:

FeAsS → FeS + As

Jsou známy dvě modifikace: arsen šedý – kovový a arsen žlutý, který vzniká prudkým ochlazením par arsenu a není stálý, přechází na modifikaci šedou.

Sloučeniny arsenu jsou jedovaté. Známý je např. arsan AsH3, plyn páchnoucí po česneku, který se za normálních teplot pomalu a za vyšších teplot rychle rozkládá na arsen a vodík.

Oxid arsenitý As2O3 (dimeruje na As4O6) se nazývá též utrejch nebo arsenik. Dříve se hojně používal jako jed na myši.

Antimon, stibium, 51Sb

Antimon se v přírodě vyskytuje jako minerál antimonit Sb2S3. Jsou zámy jeho tři modifikace: kovový antimon, žlutý antimon a černý antimon. Kovový se používá hlavně do slitin.

Podobně jako ostatní prvky V.A skupiny tvoří s vodíkem jedovatý plyn SbH3 – stiban. Ve sklářství a při výrobě zápalek se používá sulfid antimonitý Sb2S3.

Bismut, bismuthum, 83Bi

Bismut je načervenalý kov, který se získává z bismutinitu Bi2S3 pražením a následnou redukcí. Největší množství bismutu se zpracovává do slitin. Ke známým patří Woodův kov (slitina Bi + Pb + Sn + Cd), který taje při teplotě okolo 70°C.

Oxid bismutitý Bi2O3 se využívá při výrobě některých druhů skel a porcelánových glazur.

 

Zdroje
  • BÁRTA, Milan. Chemické prvky kolem nás. 1. vydání. Brno: Edika, 2012. 112s. ISBN 978-80-266-0097-8.
  • BENEŠOVÁ, Marika a Hana SATRANOVÁ. Odmaturuj z chemie. 1.vydání. Brno: Didaktis, 2002. 208 s. ISBN 80-86285-56-1.
  • DVOŘÁČKOVÁ, Svatava. Rychlokurz chemie. 1. vydání. Olomouc: Rubico, 2000. 238 s. ISBN 80-85839-42-3.
  • FLEMR, Vratislav a Bohuslav DUŠEK. Chemie I/Obecná a anorganická. 1. vydání. Praha: SPN, 2001. 120 s. ISBN 80-7235-147-8.
  • KOTLÍK, Bohumír a Květoslava RŮŽIČKOVÁ. Chemie I v kostce. 1. vydání. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996. 120 stran. ISBN 80-7200-056-X.
  • ŠRÁMEK, Vratislav a Ludvík KOSINA. Obecná a anorganická chemie. 1. vydání. Olomouc: FIN, 1996. 262 stran. ISBN 80-7182-003-2.

Obrázky

Obrázek

Obr. 1: Arsen

Obrázek

Obr. 2: Antimon

Obrázek

Obr. 3: Bismut

Zajímavost

Přestože v dnešní době počítačů a Harryho Pottera si drama Maryša bratří Mrštíků asi málokdo přečte, arsen s ním spojený zná i mladá generace. Jed, který si opatřila Maryša, aby se konečně zbavila svého nenáviděného manžela, se lidově nazývá otrušík, utrejch nebo arsenik. Chemicky správně je to oxid arsenitý a má k travičství ideální vlastnosti – kromě toho, že je jedovatý, je dobře rozpustný ve vodě, bez chuti a zápachu, navíc dobře obstaratelný. Prodával se jako jed na krysy. Spekulovalo se, že arsenikem byl otráven Napoleon…

Ale lidé se trávili i náhodou – třeba pitím piva, při jehož výrobě byla použita voda kontaminovaná rudami arsenu. V Manchestru se takto dostalo do problémů několik tisíc lidí a 70 jich umřelo.

Nebyl by to člověk, aby jedovatý arsen nezačal využívat i jako zbraň. Bojový plyn Lewisit použila japonská armáda v Číně během 2. světové války.

Víte, že ...

... slitina, z níž se vyrábí slavný filmový Oskar, obsahuje antimon už od 30. let minulého století?

Zajímavost

Nejpeprnější bylo používání tzv. „věčné kuličky“ či „věčné pilulky“. Antimon se špatně vstřebává, a tak vychází z těla nepoškozený. Věřilo se, že ulevuje při zažívacích problémech. Při potížích nemocný kuličku spolkl, ulevil si, pak ji vyhrabal ze svých výkalů, umyl a nachystal pro další použití.