Chrom, chromium, ₂₄Cr

Nejběžnějšími minerály, ve kterých se vykytuje chrom, jsou chromit FeO.Cr₂O₃ (oxid železnatochromitý) a krokoit (PbCrO₄).

Chrom se vyrábí aluminotermickou redukcí oxidu chromitého:

Cr₂O₃ + 2 Al → 2 Cr + Al₂O₃

Je to tvrdý, stříbřitě lesklý kov, odolný proti vzdušnému kyslíku i vodě, proto se využívá ke galvanickému pochromování kovů.

Reaguje se zředěnou kyselinou sírovou i chlorovodíkovou, koncentrovaná kyselina dusičná ho pasivuje.

Kromě již zmíněného galvanického pokovování se přidává do slitin, které pak odolávají korozi (např. korozivzdorná ocel čili slangově nerez ocel).

Sloučeniny chromu

Nestálý oxid chromnatý CrO se snadno oxiduje na oxid chromitý nebo chromový a využívá se jako redukční činidlo.

Oxid chromitý Cr₂O₃ se nazývá chromová zeleň a lze ho připravit termickým rozkladem dichromanu amonného:

(NH₄)₂Cr₂O₇ → Cr₂O₃ + N₂ + 4 H₂O

Oxid chromitý má amfoterní charakter, je nerozpustný ve vodě.

Obr. 1: Oxid chromitý

Hydroxid chromitý Cr(OH)₃ vzniká srážením roztoků chromitých solí roztokem alkalického hydroxidu:

Cr³⁺ + 3 OH^– → Cr(OH)₃

Má šedozelenou barvu a amfoterní charakter:

Cr(OH)₃ + 3 HCl → CrCl₃ + 3 H₂O

Cr(OH)₃ + NaOH → Na[Cr(OH)₄]

Dodekahydrát síranu draselnochromitého je znám jako kamenec draselnochromitý KCr(SO₄)₂.12 H₂O, přesněji [K(H₂O)₆][Cr(H₂O)₆](SO₄)₂. [Cr(H₂O)₆]³⁺ způsobuje fialové zbarvení. Používá se k vyčiňování kůží.

Oxid chromový CrO₃ je silné oxidační činidlo. Je kyselinotvorný:

CrO₃ + H₂O → H₂CrO₄

Kyselina chromová H₂CrO₄ je známá pouze v roztoku, význam mají její soli – chromany.

Chromany obsahují anion CrO₄^2– a jsou jedovaté. Rozpustné chromany – chroman amonný (NH₄)₂CrO₄, chroman draselný K₂CrO₄ a chroman sodný Na₂CrO₄ jsou ve vodném roztoku stálé jen v alkalickém prostředí, okyselením z nich vznikají dichromany, což doprovází změna barvy ze žluté na oranžovou:

2 CrO₄^2– + 2 H₃O⁺ → Cr₂O₇^2– + 3 H₂O

Naopak přidáním hydroxidu do roztoku dichromanu vznikají zpět chromany a barva se mění z oranžové na žlutou:

Cr₂O₇^2– + 2 OH^– → 2 CrO₄^2– + H₂O

Nerozpustné chromany – chroman olovnatý PbCrO₄, chroman stříbrný Ag₂CrO₄ aj. mají většinou žlutou barvu a vznikají srážením:

M²⁺ + CrO₄^2– → MCrO₄

Dichromany obsahují anion Cr₂O₇^2– jsou vysoce toxické a jsou to silná oxidační činidla. Nejdůležitější jsou dichroman amonný (NH₄)₂Cr₂O₇, dichroman draselný K₂Cr₂O₇ a dichroman sodný Na₂Cr₂O_7.  Jsou oranžové a rozpustné ve vodě.

Obr. 2: Chroman sodný                                                    Obr. 3: Dichroman sodný

Zdroje

• BÁRTA, Milan. Chemické prvky kolem nás. 1. vydání. Brno: Edika, 2012. 112s. ISBN 978-80-266-0097-8.
• BENEŠOVÁ, Marika a Hana SATRANOVÁ. Odmaturuj z chemie. 1.vydání. Brno: Didaktis, 2002. 208 s. ISBN 80-86285-56-1.
• DVOŘÁČKOVÁ, Svatava. Rychlokurz chemie. 1. vydání. Olomouc: Rubico, 2000. 238 s. ISBN 80-85839-42-3.
• FLEMR, Vratislav a Bohuslav DUŠEK. Chemie I/Obecná a anorganická. 1. vydání. Praha: SPN, 2001. 120 s. ISBN 80-7235-147-8.
• KOTLÍK, Bohumír a Květoslava RŮŽIČKOVÁ. Chemie I v kostce. 1. vydání. Havlíčkův Brod: Fragment, 1996. 120 stran. ISBN 80-7200-056-X.
• ŠRÁMEK, Vratislav a Ludvík KOSINA. Obecná a anorganická chemie. 1. vydání. Olomouc: FIN, 1996. 262 stran. ISBN 80-7182-003-2.

Obrázky

• Obr. 1: Hering, Achim. commons.wikimedia.org [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupný na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Cr2o3_gruener_farbstoff.jpg?uselang=cs.
• Obr. 2: Mangl, Ondřej. commons.wikimedia.org [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupný na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chroman_sodn%C3%BD.JPG?uselang=cs.
• Obr. 3: Mangl, Ondřej. commons.wikimedia.org [online]. [cit. 2014-11-10]. Dostupný na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dichroman_sodn%C3%BD.JPG?uselang=cs.
• Obr. 4: Alchemist-hp. commons.wikimedia.org [online]. [cit. 2014-10-27]. Dostupný na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/Chromium#mediaviewer/File:Chromium_crystals_and_1cm3_cube.jpg.