Zhutnitelnost zemin se vyjadřuje maximální objemovou hmotností ρ _dmax, které se dosáhne určitým zhutněním zeminy v normovém moždíři za použití normového pěchu při optimální vlhkosti w_opt.

Výstupem zkoušky Proctor (standard/ modifikovaná) je závislost mezi objemovou hmotností vysušené zeminy r_d a vlhkostí w, ze které lze stanovit optimální vlhkost w_opt, při které je dosaženo maximální objemové hmotnosti vysušené zeminy ρ_dmax. Z charakteru hutnící křivky se dá zjistit také citlivost materiálu na změnu vlhkosti.

Pro stanovení zhutnitelnosti podle Proctorovy standardní zkoušky se užije pěchu hmotnosti 2500 g, dopadajícího na zhutňovanou zeminu z výšky 300 mm. Zkoušky se provádějí v různých provedeních (A – H), lišících se od sebe průměry užitých normových moždířů.

Zkouška dle metody A, při které je používán  moždíř vnitřního průměru 101,5 mm, výšky 117 mm a zemina propadlá sítem 5 mm.

Postup zkoušky:

Zemina je vysušena při teplotě do 60 °C, rozdrobena na hrudky a prosáta sítem 5 mm. Z propadu je vybrán reprezentativní vzorek o hmotnosti cca 15 kg. Nadsítný zbytek se pro další zkoušení nepoužije.

Zemina je dále rozdělena na dílčí zkušební vzorky o hmotnosti cca 2,5 kg. První zkušební vzorek se smíchá s vodou tak, aby vlhkost zeminy byla nižší než předpokládaná optimální vlhkost. Potom se vzorek nechá nejméně 12 hodin rozležet ve vzduchotěsné nádobě tak, aby vlhkost byla rovnoměrně rozdělena po celém vzorku.

Do zkušebního moždíře se zemina ukládá postupně ve třech stejně vysokých vrstvách a zhutní se tak, aby po zhutnění byla celková výška vzorku v moždíři s nástavcem asi (12,5 ± 0,5) cm. Není-li výška dodržena, je nutné zhutňování opakovat. Každá vrstva je zhutněna 25 rovnoměrně rozdělenými údery normového pěchu.

Po ukončení zhutnění se odejme nástavec a povrch zeminy se zarovná. Vzorek zeminy i s moždířem se zváží. Zemina se odstraní z moždíře, vzorek se rozřízne svislým řezem na dvě symetrické poloviny. Z řezu se odebere reprezentativní vzorek pro stanovení vlhkosti.

Pro další hutnění se použijí další dílčí zkušební vzorky, které jsou smíchány s vodou tak, že jejich vlhkost je vyšší. Celý postup se opakuje při postupném zvyšování vlhkosti tak dlouho, dokud nezačne hmotnost vlhké zeminy v moždíři klesat nebo pokud se ze vzorku nezačne vytlačovat voda.

Obr. 1: Formy a ruční pěchy pro zkoušku Proctor

Obr. 2: Postup při zkoušce zhutnitelnosti - Proctor standart

Zdroje

• STEHLÍK Dušan. Zkoušení zemin a materiálů v podloží pozemní komunikace - zhutnitelnost a únosnost [online]. [cit. 2014-11-02]. Dostupné z: http://lences.cz/skola/subory/-%20-%20PREDMETY%20%20%28semester%201%20-%2010%29%20-%20-/6-semester/-%20BM02%20-%20Pozemni%20komunikace%20II/Cviceni/T%C3%A9ma%201%20-%20Zkou%C5%A1en%C3%AD%20zemin%20a%20materi%C3%A1l%C5%AF%20v%20podlo%C5%BE%C3%AD%20PK.pdf.

Obrázky:

• Obr. 1: AUTOR NEUVEDEN. Zkouška Proctor [online]. [cit. 2014-11-02]. Dostupné z: http://www.strojeprozkusebnictvi.cz/zkouska-proctor/.
• Obr. 2: STEHLÍK Dušan. Zkoušení zemin a materiálů v podloží pozemní komunikace - zhutnitelnost a únosnost [online]. [cit. 2014-11-02]. Dostupné z: http://lences.cz/skola/subory/-%20-%20PREDMETY%20%20%28semester%201%20-%2010%29%20-%20-/6-semester/-%20BM02%20-%20Pozemni%20komunikace%20II/Cviceni/T%C3%A9ma%201%20-%20Zkou%C5%A1en%C3%AD%20zemin%20a%20materi%C3%A1l%C5%AF%20v%20podlo%C5%BE%C3%AD%20PK.pdf.