Proterozoikum

Eonotem proterozoika trval 1,95 mld. let. Začíná svrchní hranicí archaika (2,5 Ga) a končí kambrickou explozí života (545 Ma, miliónů let). Proterozoikum se rozděluje na tři eratemy: spodní, střední a svrchní proterozoikum.

Obr. 1: Život v proterozoiku

Vývoj zemské kůry a vnějších zemských obalů

Zemská kůra

V proterozoiku se projevují procesy deskové tektoniky včetně Wilsonova cyklu. První superkontinent se rozpadá a ve spodním proterozoiku již známe doklady o existenci velkých kontinentů. Wilsonův cyklus je v proterozoiku dokumentován několika významnými vrásněními (orogenezemi):

• TRANSHUDSONSKOU OROGENZÍ (1,8 až 1,9 Ga, Severní Amerika),

• GRENVILLSKOU OROGENEZÍ (1 Ga, Severní Amerika),

• KADOMSKOU OROGENZÍ  - svrchní proterozoikum, Afrika, Jižní Amerika, Evropa.

V důsledku těchto vrásnění se zhruba někde na hranici středního a svrchního proterozoika vytváří další superkontinent – Rodinie. Ve spodním proterozoiku dochází k prvnímu známému zalednění, které je dokumentováno glacigenními sedimenty (2,1 Ga, skupina Gunflint, Severní Amerika), další zalednění se opakuje v samotném závěru proterozoika.

Obr. 2: Pozice oceánů a kontinentů (paleogeografické schémaú svrchního proterozoika

Atmosféra

V atmosféře se objevuje kyslík – produkt fotosyntézy řas a cyanobaktérií.

Obr. 3: Cyanobakterie

Vývoj života

Před 2 miliardami let se začínají objevovat první jednobuněčné jaderné organizmy (Eukaryota). O něco později se začínají objevovat skupina Acritarcha, pravděpodobně rozplozovací cysty řas, která dosahuje maxima diverzity kolem 1,0 Ga. První nálezy mnohobuněčných organizmů pocházejí z pohoří Ediacara v Austrálii. Zdejší organizmy, tzv. ediakarská fauna, jsou již značně rozrůzněné na úrovni vysokých taxonomických jednotek. Zástupci ediakarské fauny nemají pevné schránky, jsou většinou paprsčitě souměrní a často dosahují na svou dobu poměrně velkých rozměrů. Koncem proterozoika ediakarská fauna vymírá.

Obr. 4: Ediakarská fauna

 

Zdroje