Kenozoikum

Kenozoikum začíná před 65 mil. lety. Kenozoikum se dělí na dva útvary - terciér (třetihory) a kvartér (čtvrtohory), přičemž terciér se dál dělí na dva další samostatné útvary - paleogén a neogén. Terciér a kvartér jsou natolik odlišné jednotky, že byly v minulosti označovány jako samostatné eratemy. Paleogén se rozděluje na tři oddělení - paleocén, eocén a oligocén. Neogén se rozděluje na oddělení miocén a pliocén. Kvartér se rozděluje na oddělení pleistocén a holocén.

Obr. 1: Rozdělení kenozoika

Vývoj zemské kůry a vnějších zemských obalů

V kenozoiku pokračovalo dělení kontinentů až po jejich současnou podobu. Důležitým procesem byl posun fragmetů Gondwany na sever a kontakt s Laurasií, stejně jako otevření a následné rozšiřování Atlantiku. Střet Afriky s Euroasijskou deskou nebyl tak poklidný, panovaly při něm mnohem větší kompresní sily. Důsledkem tohoto střetu byl zánik moře Tethys (jeho zbytky jsou dnešní Středozemní a Černé moře). Komprese zapříčinila vznik pohoří Alpy a Karpaty. Poslední velký dopad na morfologii zemského povrchu měl střet Indie s Eurasijským kontinentem a vznik několika pásmových pohoří - Himálaj, Karákoram, Hindukúš a další. Vrásnění, které podnítilo vznik pásmových pohoří v kenozoiku (příp. koncem mezozoika) se nazývá alpinské vrásnění.

Obr. 2: Pozice kontinentů v eocénu (paleogén)

Obr. 3: Pozice kontinentů v miocénu (neogén)

Obr. 4: Pozice kontinentů v poslední době ledové, kvartér

Vývoj klimatu

Celý terciér je až na drobné výkyvy charakterizován pomalým globálním ochlazováním klimatu. Na začátku neogénu (asi 20 Ma) se již vytváří zalednění v jižních polárních oblastech (Antarktida) a na konci neogénu (3 Ma) též v severních polárních oblastech. Na konci neogénu má již klima zhruba dnešní charakter. Kvartér představuje jedno z nejchladnějších období v historii Země. Dochází k opakovaným zaledněním. Střídají se doby ledové (glaciály) a meziledové (interglaciály).

Vývoj života

Vývoj rostlinstva

Z nižších rostlin jsou v terciéru nejvýznamnější mořské planktonní kokolitky. Další významnou skupinou jsou rozsivky. V mělkomořských společenstvech nabývají na významu bentické červené řasy. V suchozemské flóře plně převládají krytosemenné rostliny, pro subtropické a tropické pásmo jsou typické především palmy. Rostlinstvo mírného pásma má již dnešní ráz, významné jsou břízy, duby, javory, jilmy, olše, topoly, vrby atd. V paleogénu se objevují první traviny. Nahosemenné rostliny jsou dále zatlačovány do extrémnějších podmínek prostředí, hojné jsou borovice, tisovce a sekvoje.

Obr. 5: 3D mikrofotografie kokolitky z elektronového mikroskopu

Vývoj živočichů

Zásadní význam pro biostratigrafii terciéru mají z jednobuněčných a bezobratlých živočichů dírkovci (Foraminifera).

Obr. 6: Schránky Foraminifera

Koncem křídy došlo k masívnímu vyhynutí většiny mořských (amoniti, belemiti, mořští plazi) stejně jako suchozemských (dinosauři) živočišných druhů. Přeživší savci a ptáci rychle využili volný prostor a začali se hromadně rozšiřovat na zemském povrchu. Ptáci se začátkem paleogénu na krátký čas stávají vládci planety (až 2 m vysocí nelétaví dravci, jejichž zkameněliny se našly v Laurasii a v Jižní Americe, byli postrachem všeho živého v kenozoiku). K biostratigrafickému členění se používá zejména nanoplankton a planktonní dírkovci. K významné fauně patří měkkýši a žraloci. Důležitým faktorem, který ovlivnil faunu v neogénu, byl vývoj druhů spásajících trávu na savanách. Na její spásání se postupně adaptovali někteří býložraví savci (lichokopytníci, sudokopytníci). Zajímavou větev představuje vývoj v Jižní Americe, která byla relativně izolovaná od okolního světa. Vyvíjí se řada druhů šelem, např. dnes již vyhynulí šavlozubí tygři nebo jeskynní medvědi. Objevují se chobotnatci i kytovci. Z prvních primátů se koncem neogénu vyvíjejí předkové člověka. Mezi prvními to jsou australopithekové v Africe s jejich adaptací na chůzi po dvou končetinách (bipedie). Předchůdci rodu Homo vyrábějí kamenné nástroje, z tohoto důvodu se období začínající právě tímto počátkem užívání kamenných nástrojů v historii nazývá paleolit. Ke konci pleistocénu na konci poslední doby ledové – würmu dochází k vymírání řady druhů velkých savců, např. mamutů, obřích jelenů, srstnatých nosorožců a dalších. Předmětem spekulací je vliv člověka na tento proces. Vzhledem k tehdejšímu řídkému lidskému osídlení lze však příčinu vymírání spíš vidět v celkové globální změně klimatu.

Zdroje

• BÁBEK, Ondřej (2005): Historická geologie. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 80s.
• CHLUPÁČ, Ivo; BRZOBOHATÝ, Rostislav; STRANÍK, Zdeněk. Geologická minulost České republiky. Praha : Academia, 2011. ISBN 978-80-200-196-5 Mezozoikum, s. 238-296.
• FEJFAR, Oldřich. Zkamenělá minulost. Praha : Albatros, 1989. Kapitola Druhohory, s. 125-176. (česky).
• VOLDŘICHOVÁ, Marie; MIHULKA, Stanislav. Masová vymírání v historii Země.[online]. 2011, roč. 90, čís. 10. Dostupné online. ISSN 1214-4029.
• ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. Praha : Scientia, 2006. (Vyd. 1) Dostupné online. ISBN 80-86960-08-0.S. 255.

Obrázky

• Obr. 1: Archiv autora.
• Obr. 2:  Pozice kontinentů v v eocénu (paleogén) [online]. [cit. 2014-10-1]. http://www.scotese.com/newpage9.htm.
• Obr. 3: Pozice kontinentů v miocénu (neogén) [online]. [cit. 2014-10-1]. http://www.scotese.com/miocene.htm.
• Obr. 4: Pozice kontinentů v poslední době ledové, kvartér [online]. [cit. 2014-10-1].http://www.scotese.com/lastice.htm.
• Obr. 5: Richard Lampitt, Jeremy Young, The Natural History Museum, London [cit. 2014-05-01]. Dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kokolitky#mediaviewer/File:Coccolithus_pelagicus.jpg.
• Obr. 6: AUTOR NEZNÁMÝ [cit. 2014-05-01]. Dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%ADrkono%C5%A1ci#mediaviewer/File:Benthic_foraminifera.jpg.
• Obr. 7: Archiv autora.
• Obr. 8: Sergiodlarosa [cit. 2014-05-01]. Dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0avlozub%C3%BD_tygr#mediaviewe /File:Smilodon_fatalis_Sergiodlarosa.jpg.
• Obr. 9: Petr Novák, Wikipedie [cit. 2014-05-01]. Dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mamut#mediaviewer/File:Lovci_mamutu_mammoth.jpg.
• Obr. 10: Didier Descouens [cit. 2014-05-01]. Dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Medv%C4%9Bd_jeskynn%C3%AD#mediaviewer/File:Ours_des_carvernes_-_Cr%C3%A2ne.jpg.