Karbonáty

Jsou to soli málo disociované kyseliny uhličité. Nejčastější jsou uhličitany dvojmocných kovů Ca, Mg, Fe, Mn. Nerostné karbonáty představují typickou skupinu minerálů nejsvrchnější části zemské kůry. Vyskytují se v sedimentech, hojně jsou také zastoupeny v některých metamorfovaných horninách a rudních žilách. Ve vyvřelinách se vyskytují vzácněji. Všechny mají v čerstvém stavu nejčastěji světlé barevné tóny, poměrně malou tvrdost a jsou snadno rozpustné v kyselinách. Vykazují mimořádně vysoký dvojlom světla. Patří mezi ně jeden z nejrozšířenějších minerálů kalcit a některé z nich jsou důležitými surovinami pro výrobu cementu, umělých hnojiv a žáruvzdorných surovin.

Kalcit CaCO₃

V příměsích jsou přítomny hlavně Fe, Mg, Mn. Krystaluje v soustavě trigonální. Kalcit má nejvyšší počet krystalových tvarů. Nejběžnější typy krystalů jsou sloupcovitý, tence až tlustě tabulkovitý, klencový, skalenoedrický, dipyramidální. Srostlice mají tvar srdčitý nebo motýlích křídel. Agregáty kalcitu jsou obvykle celistvé, stébelnaté, vláknité. Často je zrnitý - nebo kusový (tvoří samostatnou horninu vápenec, krystalický vápenec čili mramor, nebo travertin). Kalcit je obvykle bílý nebo šedobílý, někdy i bezbarvý, často bývá i zabarven. Je to jeden z nejhojnějších minerálů vůbec, vznikající za nejrůznějších podmínek z čistých a chladných roztoků. Kalcit je významným sekundárním minerálem rudních ložisek. V dutinách vulkanitů je velmi hojný a zpravidla jedním z pozdních minerálů. Je spolu s aragonitem častým produktem termálních pramenů. V dutinách zkrasovělých vápenců a krystalických vápenců se setkáváme s kalcitem v podobě krápníků a sintrů, které jsou součástí výzdoby jeskyní Českého krasu, Moravského krasu, Javořičského krasu, Mladečského krasu a Jesenického krasu. Kalcit je podstatnou složkou schránek měkkýšů, ramenonožců a dalších organismů. Kvalitní krystaly čirého kalcitu se používají na výrobu polarizačních hranolů.

Obr. 1: Kalcit ze sbírek Národního muzea v Praze, původem z Čech

Magnezit MgCO₃

V izomorfních příměsích obsahuje Fe, méně Ca a Mn. Krystaluje v soustavě trigonální. Vzácně tvoří krystaly, téměř vždy zarostlé. Většinou tvoří agregáty celistvé a zrnité. Je čistý, bezbarvý a průhledný, většinou však světle zbarvený, bílý, žlutavý, hnědavý, také černý. Lesk má skelný až matný. V UV záření některé odrůdy zeleně nebo modře září. Je lehce rozpustný v teplé HCl. Vryp bílý. Výborně štěpný. Značné výskyty na Slovensku (Hnúšťa, Jelšavská Dúbrava mezi Lučencem a Košicemi) a v rakouském Štýrsku a Korutanech. Obrovská ložiska jsou v Číně a Koreji, dále Řecko, Turecko, Írán, JAR, Norsko, Brazílie a USA. Dále vzniká při serpentinizaci ultrabazických hornin, např. lokality Smrček a Věžná na Nedvědicku, Nová Ves u Oslavan.

Obr. 2: Magnezit, Brazílie

Boráty

Jsou to soli různých boritých kyselin, v přírodě se v nerostné podobě vyskytují velmi vzácně. Jsou výhradně sedimentárního mořského nebo jezerního původu. Hospodářské využití mají v chemickém průmyslu jako zdroj bóru.

Zdroje

• BERNARD Jan H. Minerály České republiky. Praha : Academia, 2000. 186 s ISBN 80-200-0350-9.
• SEJKORA, Jiří, KOUŘIMSKÝ, Jiří. Atlas minerálů České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2005. 376 s., 550 bar. fotografií. ISBN 80-200-1317-2.
• ZIMÁK, Jiří. Mineralogie a petrografie. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 226 s. ISBN 80-706-7856-9.

Obrázky

• Obr. 1: Karel Jakubec. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Calcit_2.jpg.
• Obr. 2: Didier Descouens. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Magnezit#mediaviewer/File:Magnesite.jpg.
• Obr. 3: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kalcit#mediaviewer/File:Manganocalcite.jpg
• Obr. 4: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kalcit#mediaviewer/File:Calcite.jpg.
• Obr. 5: Stowarzyszenie Spirifer. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dolomit_Rumunia.jpg.
• Obr. 6: Didier Descouens. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Siderit#mediaviewer/File:SideriteBresil2.jpg.