Hlubinné horniny (plutonity)

Vytvořily se zpravidla v hlubších částech zemské kůry, příp. až ve svrchním plášti. Tvoří převážně velká tělesa nepravidelných tvarů. Pokud jsou jednodušší, označují se jako masivy (např. brněnský masiv, dyjský masiv), jsou-li komplikovanější, tvoří plutony, např. středočeský pluton, krkonošsko - jizerský pluton. Plutonické horniny tuhnou hlouběji a déle než vulkanity. Minerály měly více času ke krystalizaci, a proto jsou plutonity oproti vulkanickým horninám hrubozrnnější, krystaly minerálů jsou větší. Barva plutonitů závisí na jejich nerostném složení, a to především na obsahu tmavých součástí. Většina plutonických hornin má však světlou barvu v různých odstínech šedé (např. žula). Jejich jednotlivé minerály lze obvykle dobře rozlišit již pouhým okem. V žule jsou dobře vidět jednotlivá zrna křemene, živců a šupinky slíd.

Hlubinné horniny s křemenem – granitoidy

Do skupiny granitoidů patří – granit, granodiorit a křemenný diorit.

• ŽULA (GRANIT) - představují jednu z nejrozšířenějších plutonických hornin. Vytvářejí rozsáhlá tělesa masivů. Granity se skládají z 20 – 60% křemene, draselných živců (nejčastěji ortoklasu), tmavé minerály jsou zastoupeny biotitem, v menší míře amfibolem. Z akcesorických minerálů mohou granity obsahovat např. zirkon, apatit, titanit - a rutil. Granity neobsahují většinou velké množství tmavých minerálů, proto mívají obvykle světlou barvu. Jejich struktura může být středně, hrubo i jemnozrnná a porfyrická. V České republice je granit velmi rozšířenou horninou. Vyskytuje se např. v centrálním masivu Českomoravské vysočiny, na Šumavě a v Českém lese, v Krušných horách, Krkonoších aj.

Obr. 1: Žula - granitická struktura

Obr. 2: Snímek z polarizačního mikroskopu (žula)

• GRANODIORIT - granodiority jsou nejrozšířenější hlubinné vyvřeliny na zemském povrchu a tvoří také masívy největších rozměrů. Svým vzhledem se velmi podobají granitům, ale v průměru jsou ve srovnání s granity poněkud tmavší. Skládají se převážně z křemene, plagioklasu a draselného živce z tmavých součástí je to nejčastěji biotit, běžně i obecný amfibol.

Obr. 3: Granodiorit - celokrystalická struktura

Hlubinné horniny bez křemene

Mezi hlubinné horniny bez křemene patří: syenit, diorit, gabro atd.

• SYENIT – jsou to obecně málo rozšířené horniny. V České republice se vyskytují jako součást středočeského plutonu. Barva syenitů závisí především na obsahu tmavých minerálů amfibolu a biotitu (nejčastěji mají šedou až černošedou barvu). Hlavními složkami jsou draselné živce, které převládají nad plagioklasy.

• GABRO – jsou to pevné, zelenavé až tmavé horniny obsahující plagioklas, pyroxen a v menším množství amfibol a olivín. Často obsahují rudní minerály např. magnetit a ilmenit. V České republice tvoří gabra většinou jen zcela drobná tělesa, hlavně ve středočeském plutonu mezi Sázavou a Březnicí.

Zdroje

• ZIMÁK, Jiří. Mineralogie a petrografie. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackéhov Olomouci, 226 s. ISBN 80-706-7856-9.

Obrázky

• Obr. 1: Návštěva horninového mikrosvěta - virtuální galerie mikroskopických výbrusů hornin. CHAMRA, Svatoslav, Kateřina KOVÁŘOVÁ a Věroslav HRUBÝ. Projekt byl vytvořen za podpory FRVŠ 2435/2011: Žula [online]. [cit. 2014-7-12]. Dostupný na www: http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/mikro/zula.html.
• Obr. 2: Návštěva horninového mikrosvěta - virtuální galerie mikroskopických výbrusů hornin. CHAMRA, Svatoslav, Kateřina KOVÁŘOVÁ a Věroslav HRUBÝ. Projekt byl vytvořen za podpory FRVŠ 2435/2011: Žula [online]. [cit. 2014-7-12]. Dostupný na www: http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/mikro/zula.html.
• Obr. 3: Návštěva horninového mikrosvěta - virtuální galerie mikroskopických výbrusů hornin. CHAMRA, Svatoslav, Kateřina KOVÁŘOVÁ a Věroslav HRUBÝ. Projekt byl vytvořen za podpory FRVŠ 2435/2011: Granodiorit [online]. [cit. 2014-7-12]. Dostupný na www: http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/mikro/granodiorit.html.
• Obr. 4: Příklady výskytu jgranitu v České republice  [online]. [cit. 2014-7-12]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/PRAKTIKAGEOLOGIE/KAPITOLY/4_MAGMATITY/4_MAGMATITY.htm.
• Obr. 5: Archiv autora.