Žilné horniny

Typické žilné horniny tvoří zejména pravé nebo ložní žíly pronikající staršími horninami podél puklin nebo vrstevních spár. Žíly tedy mají zpravidla charakter deskovitých těles. Protože krystalizace magmatu při vzniku žilných hornin probíhala zpravidla podstatně rychleji než při vzniku plutonitů, bývají žilné horniny relativně jemnozrnnější než plutonity. Porfyrická struktura obsahuje v základní hmotě vyrostlice. Ty představují dříve vykrystalizované minerály, zatímco samotná základní hmota krystalovala později.

Žilné horniny s křemenem

K typickým zástupcům této skupiny hornin patří žulový porfyr, aplit a pegmatit.

• ŽULOVÝ PORFYR - vyznačuje se porfyrickou texturou, v níž se jako vyrostlice vyskytují obvykle křemen a živce, vzácněji je přítomen i amfibol nebo biotit. Složení je jemnozrnné, až velmi jemně zrnité. Žulový porfyr je hojnou žilnou horninou ve středočeském plutonu.

Obr. 1: Žulový porfyr

• APLIT - je to hojná žilná hornina vyskytující se ve všech granitoidních masívech. Hlavními minerály aplitu jsou živce, a to jak draselné živce, tak i plagioklasy, a křemen. Tmavé minerály se vyskytují rozptýleně ve velmi malém množství, takže barva aplitu je ovlivněna především živci. Nejčastěji je aplit šedobílý nebo narůžovělý. Nejběžnějšími tmavými minerály jsou biotit a turmalín. Aplitické žíly bývají často rozpukány, a proto se hodí převážně na štěrk nebo lomový kámen. Výskyt např. středočeský pluton.

Obr. 2: Aplit

• PEGMATIT – tento druh žilné horniny má obdobné minerální složení jako aplit, vyznačuje se však hrubší zrnitostí (velikost zrna nad 2 mm). Větší pegmatitové žíly se vyznačují typickou zonální stavbou. Od okraje se mohou vyskytovat zóna granitická, připomínající texturně granit nebo aplit, dále zóna písmenková a za ní bloková zóna vyznačující se velmi hrubozrnnou nebo až velkozrnnou texturou. V Českém masívu jsou nejznámější pegmatity ze západní Moravy (Dolní Bory), z Písecka a Domažlicka.

Obr. 3: Pegmatit

Obr. 4: Těleso pegmatitů v okolní hornině

 

Žilné horniny bez křemene

K těmto horninám patří syenitový porfyr, dioritový porfyrit, gabrový porfyrit a horniny označované souhrnně jako lamprofyry.

Zdroje

• ZIMÁK, Jiří. Mineralogie a petrografie. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackéhov Olomouci, 226 s. ISBN 80-706-7856-9.

Obrázky

• Obr. 1: Návštěva horninového mikrosvěta - virtuální galerie mikroskopických výbrusů hornin. CHAMRA, Svatoslav, Kateřina KOVÁŘOVÁ a Věroslav HRUBÝ. Projekt byl vytvořen za podpory FRVŠ 2435/2011: Žulový porfyr [online]. [cit. 2014-7-12]. Dostupný na www: http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/mikro/zulporfyr.html.
• Obr. 2: Návštěva horninového mikrosvěta - virtuální galerie mikroskopických výbrusů hornin. CHAMRA, Svatoslav, Kateřina KOVÁŘOVÁ a Věroslav HRUBÝ. Projekt byl vytvořen za podpory FRVŠ 2435/2011: Aplit [online]. [cit. 2014-7-12]. Dostupný na www:http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/obrazky/aplit1.jpg.
• Obr. 3: Petr Brož. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pegmatit#mediaviewer/File:Pegmatite23.jpg.
• Obr. 4: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pegmatit#mediaviewer/File:Pegmatite_body.JPG.