Stavba a klasifikace sedimentárních hornin

Sedimentární horniny jsou nejrozšířenějšími horninami na zemském povrchu. Jejich význam je obrovský. Setkáváme se s nimi například ve stavebním průmyslu. Dále jsou na sedimentární horniny vázány ložiska strategických energetických surovin, uhlí, zemního plynu a ropy. V neposlední řadě pak některé sedimentární horniny fungují jako významné kolektory pitné vody.

Zdroje sedimentů

Proces tvorby usazené horniny začíná zvětráváním původních hornin. Při zvětrávání fyzikálním se hornina rozpadá na menší úlomky, chemické zvětrávání je takové, při němž se část horniny chemicky rozloží na nové minerály, ionty nebo plyny. Dvěma tak odlišnými typy zvětrávání vznikají zcela rozdilné druhy sedimentů a následně sedimentárních hornin. Produkty zvětrávání přemisťuje tekoucí voda, gravitace, ledovce nebo vítr, až se nakonec někde usadí. Během transportu se klasty - úlomky horniny a minerální zrna -mnohdy roztřídí podle velikosti, výsledná usazená hornina proto může mít víceméně jednotnou velikost zrna - štěrk, písek, prach nebo jíl. V případě chemických usazenin probíhá transport ve formě roztoku, z něhož se pak na novém místě vysráží horninotvorné látky. Vysrážení někdy probíhá formou odpaření vody z roztoku.

Zpevňování hornin

Proces, při němž stmelením volných zrn sedimentů vzniká usazená hornina, se nazývá zpevňování - litifikace. Jednotlivá zrna často pojí přírodní tmel, zejména v případě pískovců a slepenců. Tento tmel se většinou vysráží z roztoků prosakující skrze usazená zrna. Nejběžnější tmely jsou silikátové (obvykle křemen), jako tmel však fungují také kalcit a jiné karbonáty, oxidy železa, baryt, anhydrit, zeolity a jílové minerály. Tmelící složka tvoří významnou a nedílnou složkou zpevněné usazené horniny. Některé klastické usazeniny vznikají prostým uhutněním (kompakcí), kdy se zrna navzájem spojí čistě působením velmi silného tlaku. K litifikace může dojít bezprostředně po usazení sedimentárních zrn nebo až po uplynutí stovek nebo dokonce miliónů let.

Vznik sedimentárních hornin

Vznik sedimentárních hornin lze rozdělit na několik fází:

• ZVĚTRÁVÁNÍ HORNIN.

• PŘENOS - transport zvětralého materiálu různými transportními činiteli (voda, vzduch, ledovec) v podobě klastických částic nebo formou roztoků.

• USAZOVÁNÍ - sedimentace přeneseného materiálu v sedimentačních prostředích různého charakteru.

• ZPEVŇOVÁNÍ.

Textury sedimentárních hornin

Pro většinu sedimentárních hornin je typická vrstevnatá textura, související se způsobem jejich vzniku. Častá je i textura pórovitá. Velikost pórů bývá obvykle několik desetin mm až několik mm. Struktura sedimentárních hornin vyjadřuje charakter součástek z hlediska jejich velikosti, opracování či složení. Jednotlivé komponenty jsou spolu spojeny pomocí pojiva, základní hmoty či tmelu. POJIVO - negenetický pojem, když nelze rozeznat, je-li pojivo primárního nebo sekundárního původu. Souhrn základní hmoty a tmelu. V podobném smyslu se někdy též používá termín "výplň intergranulárního prostoru" nebo "mezerní hmota". ZÁKLADNÍ HMOTA - primární složka sedimentární horniny, vždy zřetelně jemnozrnnější než hrubší částice v ní uzavřené. V dostatečně zrnitostně diferencovaných sedimentech. TMEL - sekundární, chemogenně se tvořící složka horniny. Je diagenetického původu a vylučuje se druhotně mezi zrny.

Klasifikace sedimentárních hornin

Sedimentární horniny dělíme na dvě velké skupiny:

• KLASTICKÉ (ÚLOMKOVITÉ) - složené z úlomků dříve existujících hornin a jejich minerálů. Jsou charakterizovány velikostí úlomků (štěrk, písek, prach, jíl).

• CEMENTAČNÍ (TMELOVÉ) - zahrnují chemogenní, biochemické a organogenní sedimenty. Jsou charakterizovány látkovým složením.

Dílčí lekce

Zdroje

• ZIMÁK, Jiří. Mineralogie a petrografie. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 226 s. ISBN 80-706-7856-9.

Obrázky

• Obr. 1: Archiv autora.
• Obr. 2: Schéma znázoňující proces zvětrávání skalní horniny [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://departments.fsv.cvut.cz/k135/wwwold/webkurzy/rg/regionalka.html.
• Obr. 3: Základní dělení sedimentárních hornin [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/mineralogie/texty/kap5/5-3.htm.