OBĚH TĚLOVÝ

Oběh tělový je nazýván také oběhem velkým. Rozvádí krev po celém těle. Začíná v levé srdeční komoře, ze které odstupuje srdečnice (aorta). Aorta se postupně větví na tepny zásobující kyslíkem jednotlivé části těla. Vlásečnicové sítě se sbíhají v žilky, poté na menší a větší žíly. Mohutné žíly se sbíhají do dvou hlavních žilních kmenů – horní a dolní duté žíly. Těmi je přiváděna odkysličená krev do pravé srdeční síně.

Hlavní a nejdůležitější tepnou lidského těla je srdečnice. Srdečnice se dělí na tři části:

1. Vzestupná část – z ní odstupující tepny vyživují srdeční tkáň, jsou to tepny věnčité, též známy jako koronární.
2. Oblouk srdečnice – z ní odstupují větve, které zásobují hlavu, krk. Tepny se nazývají kmen hlavopažní, pravá společná krkavice a pravá podkličková tepna, levá podkličková tepna, levá společná krkavice.
3. Sestupná část – její větve zásobují hrudník, břicho a dolní končetiny. Její části se nazývají podle úseků, kterými probíhá. Jsou to hrudní a břišní část aorty, brániční tepna, pánevní tepna a jiné.

V lidském těle se nachází dvě nejmohutnější žíly – horní a dolní dutá žíla. Horní dutá žíla odvádí krev z hlavy, krku, hrudníku a horní končetiny. Dolní dutá žíla odvádí krev z břicha a dolních končetin do pravé síně srdeční.

Obr. 1: Velký tělní oběh

Vrátnicový oběh

Tento oběh je vřazen do oběhu velkého. Hlavní žíla vrátnicového oběhu je vrátnicová žíla, která odvádí krev z nepárových orgánů dutiny břišní do jater. Jedná se o žaludek, tenké a tlusté střevo, slinivku břišní a slezinu. Krev z orgánů se dostává do velkého krevního oběhu a tím jsou vedeny potřebné živiny. Z jater krev odtéká jaterními žilami do dolní duté žíly. Vrátnicová žíla tvoří relativně samostatný oběh.

Obr. 2: Vrátnicová žíla (modrá) - vrátnicový oběh 

Zdroje

• DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie – Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 1. vyd. Olomouc: EPAVA Olomouc s. r. o., 2000, 480 s. ISBN 978-80-86297-05-7.
• FLEISCHMANN, Jaroslav a Rudolf LINC. Anatomie člověka II. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 240 s. ISBN 14-375-73.
• KOPECKÝ, Miroslav a Martina CICHÁ. Somatologie pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 263 s. ISBN 80-244-1072-9.
• KŘIVÁNKOVÁ, Markéta a Milena HRADOVÁ. Somatologie – Učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. a.s., 2009, 214 s. ISBN 978-802-4729-886.

Obrázky

• Obr. 1: Autor neznáým. Krevní a mízní oběh. Střední škola společenského stravování Ostrava. [online]. 30.11.2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z:http://www.ssss.cz/files/ucebnice_3lete_obory/pv/obrazky/vyziva/cevy.jpg
• Obr. 2: Autor neznámý. Biologie. Nabla. [online]. 30.11.2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.nabla.cz/obsah/biologie/kapitoly/biologie-cloveka/obehova-soustava-cloveka.php
• Obr. 3: Autor neznámý. Aorta. Wikipedia: The free encyclopedia. [online]. 30.11.2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Aorta
• Obr. 4: Autor neznámý. Onemocnění aorty. Ikem. [online]. 30.11.2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.ikem.cz/www?docid=1005968