Struktura

Deriváty uhlovodíků

Deriváty uhlovodíků

Jedná se o organické sloučeniny, u nichž je jeden nebo více atomů vodíku nahrazen charakteristickou funkční skupinou.

Přehled základních derivátů

  • Halogenderiváty – funkční skupiny jsou atomy halogenů (F, Cl, Br, I)

Dusíkaté deriváty – funkční skupiny obsahují atom dusíku:

  • Nitrosloučeniny – obsahují nitroskupinu - NO2
  • Aminy – obsahují aminoskupinu (prim, sek, terc) - NH2, - NH -, 
  • Diazoniové soli – obsahují diazoniovou skupinu - N+≡ N
  • Azosloučeniny – obsahují azoskupinu - N = N -

Sirné sloučeniny – funkční skupiny obsahují atom síry:

  • Thioly (thioalkoholy, thiofenoly) – obsahují skupinu - SH, jsou sirnou obdobou alkoholů a fenolů.

  • Sulfidy (thioethery) – obsahují skupinu - S -, jsou sirnou obdobou etherů.

  • Sulfonové kyseliny – obsahují skupinu - SO3H s kyselým vodíkem.

Hydroxyderiváty – obsahují hydroxylovou skupinu - OH:

  • Alkoholy – skupina OH je vázána na uhlíku, který není součástí aromatického jádra.

  • Fenoly – skupina OH je vázána na uhlíku, který je součástí aromatického jádra.

  • Ethery – na atomu kyslíku jsou navázány 2 uhlovodíkové zbytky - O -

Karbonylové sloučeniny – obsahují dvojnou vazbou vázaný kyslík (karbonyl) na uhlovodíkový řetězec:

  • Aldehydy – kyslík je vázán na konci řetězce, aldehydická skupina - CH = O

  • Ketony – kyslík je vázán mimo konec řetězce, ketoskupina - C(=O) -

  • Chinony – obsahují dvojici ketoskupin - C(=O) -

  • Karboxylové kyseliny – obsahují karboxylovou skupinu - COOH, která je složena z hydroxylové skupiny a karbonylové skupiny. Lze je také řadit mezi karbonylové sloučeniny.

Deriváty karboxylových kyselin – vznikají substitucí na uhlovodíkovém řetězci nebo na funkční skupině:

  • Funkční deriváty kyselin:

    • soli

    • acylhalogenidy

    • anhydridy

    • estery

    • amidy

    • imidy

    • nitrily

  • Substituční deriváty kyselin:

    • halogenkyseliny

    • hydroxykyseliny

    • oxokyseliny

    • aminokyseliny

Další skupiny organických sloučenin:

Heterocyklické sloučeniny – v cyklu se nachází kromě atomů uhlíku minimálně jeden další atom jiného prvku (dusík, kyslík, síra).

Organoprvkové sloučeniny – organické sloučeniny, které obsahují v molekule méně běžný prvek (křemík, fosfor, arsen), organokovové sloučeniny obsahují kov vázaný na uhlík:

  • organokřemičité (vazba uhlík-křemík),

  • organofosforečné (vazba uhlík-fosfor),

  • organoarseničné (vazba uhlík-arsen),

  • organokovové (vazba uhlík-kov).

Obr. 1: Emil Votoček v laboratoři

Dílčí lekce

Zdroje

Obrázky

Opakování

Deriváty uhlovodíků

Organické sloučeniny, ve kterých jsou atomy vodíku nahrazovány jinými prvky nebo jejich charakteristickými skupinami.

Osobnosti

5. 10. 1872 Hostinné - 11. 10. 1950 Praha

Obr. 2: Emil Votoček

Byl jedním z nejvýznamnějších českých chemiků. Působil jako profesor organické i anorganické chemie na pražské technice. Svou vědeckou činností zasahoval do různých oborů chemie, především se věnoval soustavnému výzkumu cukrů. Jeho dílo v oblasti vědecké chemie mělo velký mezinárodní ohlas. Byl nositelem šesti čestných dokorátů na evropských univerzitách. Velké zásluhy získal jako autor řady učebnic anorganické a organické chemie a jeho mimořádné nadání na jazyky mu umožnilo vytvořit i cizojazyčné slovníky (Šestijazyčný chemický slovník).  Již méně je známo jeho působení v hudební oblasti, když byl autorem mnoha desítek písňových a komorních skladeb. Působil i jako hudební teoretik.  

Osobnosti

13. 4. 1897 Kralupy nad Vltavou - 17. 10. 1960 Praha

Obr. 3: Rudolf Lukeš 

Rudolf Lukeš patří k zakladatelům československé organické syntézy a chemie heterocyklických sloučenin. Zaměřoval se na reakce Grignardových sloučenin, syntézu alkaloidů, chemii furanu, pyridinu a sacharidů, byl uznávaným experimentátorem.  Působil jako profesor na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze i jako  ředitel laboratoří heterocyklických sloučenin ČSAV. S profesorem Votočkem vydal učebnici organické chemie.

Osobnosti

20. 12. 1890 Praha – 27. 3. 1967 Praha

Obr. 4: Jaroslav Heyrovský

Významný český profesor fyzikální chemie na Karlově univerzitě v Praze, od roku 1950 ředitel Polarografického ústavu ČSAV, v roce 1952 byl jmenován akademikem.  V roce 1922 objevil elektroanalytickou metodu polarografii, v roce 1925 společně s japonským chemikem Shikatou sestrojil polarograf a v roce 1935 společně se slovenským fyzikem Ilkovičem rozpracoval teorii polarografické metody.  Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody mu byla v roce 1959 udělena Nobelova cena.

více na: http://chemgeneration.com/cz/chemists/jaroslav-heyrovský-(1890-1967).html

Osobnosti

27. 101913 Prostějov – 18. 8. 1998 Stražisko

Obr. 5: Otto Wichterle

Zakladatel makromolekulární chemie, díky svým objevům získal světovou proslulost. Nejznámnější je vynález syntetického polyamidového vlákna Silon a měkkých kontaktních čoček.

Více na:

Dokument (video)

a zajímavá animace o životě pana Wichterle od Fakulty multimediálních komunikací

http://www.cocky-kontaktni.cz/informace/otto-wichterle.html

 

Obrázek

Obr. 6: Přístroj, na kterém O. Wichterle vyrobil první kontaktní čočky

Využití

Kontaktní čočka

Obr.7: Kontaktní čočka