V technické praxi není jednoduché zvolit vhodnou dokončovací operaci, pokud konstruktér netrvá na určitém konkrétním druhu. Zpravidla by této volbě mělo předcházet jednání mezi konstrukcí a technologií, která danou technickou dokumentaci po stránce výroby projedná a schválí. Každá z níže uvedených operací je vhodná k něčemu jinému a má rozdílný význam a smysl. Obecně platí zásada, že čím vyšší výrobní přesnosti, tím bude výroba dražší a výrobek těžko prodejný.
Rozlišujeme tyto druhy dokončovacích operací:
- jemné soustružení
- jemné frézování
- honování
- lapování
- superfinišování
- leštění
- omílání
- otryskávání
- válečkování
- kuličkování (brokování)
- protlačování (kalibrování)
- zaškrabávání
- rýhování
- vroubkování
- ševingování
Zdroje
-
JANYŠ, Bohumil a Karel RAFTL. Soustružník: Technologie pro I. ročník. 1. vyd. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1968.
-
KARAFIÁTOVÁ, Stanislava a Ivo LANGER. Nekonvenční technologie. 1. vyd. Havlíčkův Brod : FRAGMENT, 1998. ISBN 80-7200-296-1.
-
NĚMEC, Dobroslav a kol. Strojírenská technologie 3: Strojní obrábění. 2., opr. vyd. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1982.
-
ŘASA, Jaroslav a Vladimír GABRIEL. Strojírenská technologie 3 - 1. díl: Metody, stroje a nástroje pro obrábění. 1. vyd. Praha : Scientia, 2000. ISBN 80-7183-207-3
